Tahanici o peníze ve čtyřsethlavé vesnici způsobila loňská smrt šedesátiletého muže. Toho našli jednoho květnového rána mrtvého ve výkopu jímky u tamního fotbalového hřiště. „Šlo o šedesátiletého muže z Vážan. Nedalo se mu pomoci, přivolaný lékař konstatoval smrt,“ informoval tehdy uherskohradišťský policejní mluvčí Aleš Mergental.

Okresní soud v Uherském Hradišti na konci letošního června rozhodl, že za smrt Antonína Lesy je zodpovědný předseda Tělovýchovné jednoty Slovácko Vážany Teodor Schottl. Výkop jímky totiž klub nenahlásil stavebnímu úřadu, tudíž se jednalo o černou stavbu. Schottl od soudu odešel se čtrnáctiměsíční podmínkou po dobu dvou let a povinností zaplatit odškodné dvěma pozůstalým sestrám nebožtíka – každé 175 tisíc korun.

A právě tato částka se stala předmětem sporů. „Suma je likvidační. Vždyť pan Schottl ho do té jámy nestrčil. Samozřejmě cítíme zodpovědnost, jímku a sociální zařízení pro diváky jsme na hřišti budovali brigádnicky. Ve výboru jednoty jsme se dohodli na kolektivní vině s tím, že se složíme, popřípadě uspořádáme sbírku. 350 tisíc je ale moc, proto se odvoláme. Teoreticky by mohlo dojít i k rozprodání majetku tělovýchovné jednoty a tím pádem zániku fotbalu v obci,“ uvedl sekretář vážanského fotbalového klubu Milan Soustružník.

Podle něj totiž Lesa neměl v inkriminovaném prostoru co dělat. „Na hřišti se konala oslava, na kterou ho nikdo ani nezval, přesto tam přišel. Okolí jámy, které se nachází úplně bokem, bylo obehnáno plastovou páskou a zabezpečeno, navíc sám moc dobře věděl, že je tam díra. Střízlivý člověk by tam nemohl spadnout,“ míní Soustružník i přesto, že následná pitva téměř žádný alkohol v těle neprokázala.

„Výše odškodného je plivnutí do tváře lidem, kteří na hřišti tráví spoustu volného času na úkor rodiny, brigádnicky budují zázemí, shání peníze a dotace na provoz. Chtít tolik peněz po nevinném člověku, to je hyenismus,“ dodal ještě.

Samotný předseda vážanského fotbalu Teodor Schottl vinu necítí. „Za smrt si může zesnulý sám. Výkop byl přece viditelně zabezpečený. A já na zaplacení odškodného nemám. Provozuji ve Vážanech malou samoobsluhu, která mi moc nevydělá. Navíc žiji sám s maminkou v důchodu,“ podotkl Schottl.

Jedna z pozůstalých sester Antonína Lesy, Marie Máčalová z Vážan, své vyjádření k případu redaktorovi Slováckého deníku skrývala za slzy. „Chtěly jsme se vypořádat, požadovaly jsme každá 150 tisíc. A soud částku ještě zvedl. Moje pocity z toho všeho, ty nejdou vůbec vyříct. Jako malí jsme spolu vyrůstali. A pak jsem naráz přicházela do prázdného domu…,“ řekla pouze.

O tom, jaké odškodné nakonec fotbalový činovník zaplatí, se ještě bude rozhodovat. Schottl se totiž proti rozsudku hodlá odvolat.

Jak vzpomíná Milan Soustružník na zesnulého?

Antonín Lesa zvaný Máčka byl můj druhý bratranec. Měli jsme ho rádi, s fotbalisty jezdil kde kam a podporoval nás. Trápily jej dlouhodobé zdravotní problémy, i kvůli alkoholu, znal jen práci a hospodu, nikdy se neoženil. Ale byl to dobrák a nedílná postavička Vážan, mouše by neublížil. Jeho smrt nás všechny zasáhla.