Nejen zahrádkáři, ale i policisté si povšimli zajímavé věci – v několika spálených chatkách se našly zbytky erotických časopisů. Majitelé zahrad se dušovali, že jejich materiál to není. Pokud pomineme variantu, že by se tak vymlouvali kvůli nastraženým uším svých chotí, pak bylo jasné, že tato okolnost spojuje všechny případy dohromady.
To bylo ale také ze začátku jediné vodítko, které kriminalisté měli k dispozici. Ani po konzultaci s odborníky na různé patologické psychické jevy nedošli ke kýženému výsledku. Domnívali se sice, že by za sérií požárů mohl stát nějaký sexuální deviant, nicméně netušili, kdo konkrétně by to mohl být, protože okolnosti na nikoho známého takříkajíc nepasovaly. Pak jim ale pomohl pachatel sám.
Zatímco doposud mu ke štěstí stačily dřevěné chatky na odlehlých, a tedy i bezpečných místech, tentokrát to nevydržel a šel si udělat radost do sklepa jednoho ze starých činžáků ve městě. Když si jeden z nájemníků všiml toho, jak se ze sklepního okénka valí kouř, byl náš pyroman stále ještě na místě. Nájemník zavolal hasiče a zburcoval sousedy. Ti, jelikož na rozdíl od kriminalistů neměli o řádění pyromana ponětí, pak překvapeně hleděli na mladíka, který nápadně rychle opouštěl chodbu ve společných prostorách domu. Sice jim nebylo úplně jasné, o koho jde, nicméně pro jistotu ho zadrželi. Hasiči i kriminalisté jim za to byli vděční.
V uhašeném sklepě se samozřejmě našly zbytky ohořelého časopisu Leo, což policistům stačilo, aby věděli, na čem jsou. Při výslechu se sedmnáctiletý Radim Brabec přiznal, že když na něj přišla „ta chuť“, vyrazil na kole někam do zahrad, tam si otevřel několik pornočasopisů, listoval jimi, pak podpálil chatu a cítil se krásně a blaženě… Po rozhovorech s vyšetřovateli si Radim musel dlouze povídat ještě s psychology a psychiatry.
U soudu nakonec nedostal žádný trest v klasickém vězení. Místo toho mu ale soudce nařídil psychiatrickou léčbu. Zahrádkáři v okolí si alespoň částečně vydechli.
