Jejího syna nalezl mrtvého v křoví v centru Zlína 2. října roku 2005 náhodný kolemjdoucí. Oba bývalí strážníci s ním v tu noc několikrát přišli do kontaktu. Soud je předevčírem uznal vinnými, že těžce zraněnému Janochovi neposkytli první pomoc, a odsoudil je k sedmiměsíčnímu trestu s šestnáctiměsíční podmínkou. Rozsudek dosud nenabyl právní moci, běží lhůta pro odvolání.

Paní Janochová, ten den jste u soudu nebyla. Jak jste se dozvěděla o rozsudku?

Ano, nebyla jsem tam, protože mi to nedoporučil můj advokát. Navíc už při prvním stání mě obhájci obou mužů nechali vyloučit ze síně, abych prý nebyla ovlivněná. Takže to, že padl rozsudek, jsem se dozvěděla až ve večerních zprávách z televize.

Nemyslíte si, že na smrti vašeho syna mají tak trochu podíl i ti, kteří ho večer v baru obsloužili nebo ho pak viděli v tom křoví? Taky mu neposkytli pomoc.

Vlastně ano. Když všichni říkali, že sotva stál na nohou, proč mu tedy pořád nalívali? Proč, když ho někdo v tom křoví ten den ráno viděl, nezavolal pomoc? A vůbec to, že mu strážníci řekli, aby šel domů. Copak člověk, který je tak opilý, může jít deset kilometrů pěšky domů? Proč ho třeba nedovezli nebo ho nedali do cely předběžného zadržení či neposlali na záchytku do Kroměříže? Já bych to zaplatila stejně tak, jako jsem vždy platila i jeho účty. Nikomu nebyl dlužný.

Téměř všichni svědci u soudu potvrdili, že váš syn už byl ten večer zraněný v obličeji. Někdo ho tedy zbil ještě před tím, než se s oběma strážníky potkal…

Tu ránu na nose měl už 26. září, kdy odešel z domu. To bylo naposled, co jsem ho viděla. Pořád si strhával strup, takže to stále vypadalo jak čerstvé. Navíc podle lékařů měl těžká vnitřní zranění. Copak by si člověk s takovým poraněním mohl ještě poroučet pivo? Ti strážníci byli poslední, kteří ho viděli živého. A ta zranění si určitě sám nemohl udělat. Prostě je v tom stále moc nejasností.

Stále si tedy stojíte za svým názorem, že se na smrti syna oba muži podíleli?

Ano, stále tomu věřím. A pokud na tom skutečně mají vinu, tak to oba moc dobře vědí a celý život s tím vědomím taky budou žít. I když se to už třeba nikdy nepodaří prokázat.

Zvažujete tedy nějaké další kroky?

Pokud to půjde, budu bojovat dál, a to všemi možnými prostředky. Musím se však o dalším postupu poradit s advokátem. Chci, aby pravda vyšla najevo.