Proč je shazování těch posledních kil často to nejtěžší na celém hubnutí? Podle vědců existují dva základní důvody: prvním je to, že se snižující se hmotností klesá i potřeba energetického příjmu. K tomuto "zpomalení metabolismu" dochází proto, že na udržení a pohyb lehčího těla stačí méně kalorií.

Hubnutí má brzdu

Objem kalorického výdeje v závislosti na hmotnosti umí věda poměrně přesně určit: například, pokud by chtěl 174 centimetrů vysoký, středně aktivní pětačtyřicetiletý muž vážící 90 kilogramů shodit během půl roku 15 kilogramů, musel by snížit svůj denní příjem kalorií z 3200 na 2270 kcal (jedna kcal neboli kilokalorie se rovná tisíci kalorií). Pokud by se stravy s kalorickou hodnotou 2270 kcal držel během celého půlroku, shodil by během prvních pěti měsíců v průměru 2,6 kilogramu měsíčně a v posledním měsíci 1,8 kilogramu. Pak by musel jíst zhruba 2780 kcal denně, aby si udržel výslednou hmotnost 75 kilogramů.

Druhým důvodem, proč je hubnutí během postupujícího času stále obtížnější, je to, že je provází zvýšená chuť k jídlu. To má "na svědomí" hormon leptin, který našemu mozku sděluje, kolik tuku je uloženo v našem těle. Při vyšším množství uloženého tuku leptinu přibývá, což snižuje chuť k jídlu. Když ale začneme o tělesný tuk přicházet, leptinová "brzda" se uvolní a začneme pociťovat větší hlad.

Tyto dva důvody tělesnou hmotnost dlouhodobě stabilizují, v krátkém časovém horizontu se však projevují jen nepatrně. Namísto nich dominuje naší chuti k jídlu to, kdy a jak dlouho jsme jedli naposledy a jak syti se po posledním jídle cítíme. Hlad máme ve chvíli, kdy náš žaludek oznámí mozku, že je zcela nebo téměř prázdný.