Myšlenky měla černé. Uvažovala i o skoku z okna paneláku. „Se svými pocity jsem se svěřila manželovi a navštívila psychiatričku, která mi předepsala antidepresiva. Ty jsem ale odmítala brát,“ vzpomíná Kateřina.  

Porodila druhé dítě a neúspěšně dál hledala medikaci, která by jí pomohla. Její muž tehdy dostal nabídku pracovat v Číně, kam s ním odjela. Problémy ale neustávaly. Do Česka se vrátila v roce 2018 a v tom roce se vrátily i sebevražedné myšlenky.

"Stála jsem už u kolejí. Když ale vlak zatroubil, uskočila jsem, za což jsem dnes ráda. V doprovodu policie jsem tehdy skončila v Bohnicích. Lékaři mi diagnostikovali bipolární poruchu,“ popisuje žena. Dnes bere léky a její stav je stabilní. „Přitom se mi v životě dějí dramatické věci. S manželem se po šestnácti letech rozvádíme. Přesto nepotřebuji hospitalizaci,“ zdůrazňuje.

Adéla Hykšová
Zažívala jsem deprese, dnes mám život ráda, říká peer konzultantka Adéla

Je jí čtyřiačtyřicet, vychovává jedenáctiletou a třináctiletou dceru, má nového partnera. A pomáhá jí také její nová práce. Funguje jako takzvaný peer, což je člověk, který na základě vlastní zkušenosti pomáhá druhým. 

Pracuje pro neziskovou organizaci Dobré místo, která sídlí v areálu Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích. „S klienty se scházím podle potřeby jednou za týden či čtrnáct dnů mimo jejich domov. Třeba v kavárně nebo se jdeme projít,“ popisuje Navrátilová. 

Řeší s nimi jejich duševní potíže. A když mají zájem, seznamuje je i s vlastním příběhem. Rozumí jim, chápe jejich pocity i karamboly. Kateřina pracuje také v Armádě spásy, kde komunikuje s lidmi, kteří poznali život na ulici. „Někteří mají také duševní nemoci, ale řeším s nimi především samotu, která je tíží,“ vypráví.

Spolupracuje i s organizací Fokus na projektu Blázníš? No a!. Zde dochází na střední školy a se studenty mluví o duševních nemocech. „Plno z nich už má zkušenosti s rozjetou úzkostí, depresí, poruchami příjmu potravy, sebepoškozováním,“ upozorňuje Navrátilová.

Handicap, invalidní vozík - Ilustrační foto
Lidem na vozíčku pomáhají startovací byty. Platí zde klasické obecní nájmy

Podle populační studie Národního ústavu duševního zdraví v České republice duševním onemocněním trpí každý pátý člověk. Jenže osmdesát procent z nich se neléčí. Právě těmto lidem mohou pomoci i dobrovolníci – peeři.

V Česku zatím působí asi sto sedmdesát peerů, kteří se věnují lidem s duševním onemocněním. Fungují v neziskovkách, centrech duševního zdraví či nemocnicích. Další  pracují s lidmi na vozíku či závislými na drogách a alkoholu. A existují také rodinní peeři. „Ti mají v rodině člověka s duševním onemocněním a vědí, jaké strasti přináší nemoc blízkého jeho okolí. Proto pomáhají druhým vyrovnat se s tím, že i jim jejich blízký onemocněl,“ řekl Deníku peer Michal Kašpar. 

Zdroj: Youtube

Ten je, stejně je Kateřina Navrátilová, jednou z šesti tváří nové kampaně #PEERpomaha. Rozjel ji spolek Studio 27 – zaostřeno na duši, sdružující novináře a další kreativní lidi, kteří mají vlastní zkušenost s duševními onemocnění. „Usilujeme o odbourávání předsudků v laické i odborné veřejnosti,“ řekl manažer projektu Břetislav Košťál.

#PEERpomaha
Kampaň sestává z vizuálů ve veřejném prostoru (kupříkladu v pražském metru), které jsou QR kódem propojeny s příběhy jednotlivých peerů na webu Studia 27. Tam je také možné najít šest besed a osm videorozhovorů s nimi.