Z nechuti jezdit vlakem až k nadšenému fotografovi železnic

Ze začátku ho sice výlety nebavily, ale postupně si k nim našel cestu.

„Začal jsem se o železnice víc zajímat a chtěl jsem vlakem pořád někam na výlet. Nejraději jsem měl pendolíno, kterým jsme jezdívali do Království železnic v Praze na Smíchově,“ pokračuje Michal Pavelka. Svou zálibu původně přetvářel v zachycování vlaků na videa.

Jak bude známé zlínské Velké kino vypadat po celkové rekonstrukci? Podívejte se

„V roce 2016 jsem na YouTube přidal svoje první video. Kvalita ale byla podprůměrná, v té době jsem ještě nevěděl, co je to kompozice nebo násvit,“ popisuje své začátky. Když ho kamarád přesvědčil, aby se zaměřil na focení vlaků, zjistil, že ho to baví daleko víc.

„Své první fotky jsem posílal na facebookovou skupinu Železnice a Vlaky, kde jsem se seznámil s fotografem Radimem Škopcem, který byl ochotný mě učit upravovat fotky,“ sděluje mladý fotograf, kterému by se v kruzích nadšenců železnic dalo přezdívat šotouš, a to i přesto, že tento výraz může někdo považovat za hanlivý.

„Výraz šotouš pro mě není nijak urážlivý ani škodolibý,“ podotýká ale Michal Pavelka.

Pro fotku celodenní výlet, nebo vylézt na strom 

„Rád jezdíme s kamarády na celodenní výlety,“ nastiňuje mladík proces focení. Často vstávají kolem šesté a domů se vrací až večer.

„Jezdíme hlavně přes léto. Nachodíme spousty kilometrů kolem trati abychom našli to správné místo na zachycení vlaků,“ říká Michal Pavelka.

Podle něj je pro fotku hlavně důležité, aby byl vlak nasvícený sluncem.

„Často na místě trávíme i několik hodin a vyčkáváme na zajímavé vlaky, někdy musím kvůli nadhledu vylézt na strom, aby byl vlak dobře vidět,“ sděluje s úsměvem.

Focení v zimě přináší hned několik potíží.

„V zimě je špatné, že málo svítí slunce a bývají krátké dny. Navíc se u kolejí nedá dlouho vydržet. Snímky jsou krásné, ale bohužel poslední roky téměř není sníh,“ posteskl si Michal Pavelka.

Lidé nechtějí dělat řemeslo. A to i přes to, že o zakázky by neměli nouzi

Focením vlaků pokračuje v dlouholeté tradici.

„Myslím, že focení vlaků se dělá už od dob parních železnic. Viděl jsem i snímek z roku 1936,“ zamýšlí se nadšeně obdivovatel vlaků.

V budoucnu by se chtěl živit jako strojvedoucí a zapojit se do železničního spolku.

„Bohužel v Uherském Hradišti žádný není,“ dodává.

A tak v komunitě železničních nadšenců, prozatím, přispívá svými fotografiemi na různých stránkách.

„Fotky dělám hlavně pro nadšence do železnic. Dávám je na facebook do různých skupin, či na internetové železniční stránky, např. Lokomotivy.net,“ říká Michal Pavelka.