K prvnímu chlupatému stvoření se dostala vlastně náhodou v roce 2013. Matýska zachránila před utopením a koťátko s postižením míchy a pohyblivostí zadních končetin znamenalo její přerod z pejskaře v milovnici koček.

Matýsek nechodil, ale ani nemohl vyměšovat nebo močit. „Ve velmi krátké době jsem se musela zorientovat v problematice postižení končetin a bojovat o jeho holý život. Ve veterinárních ordinacích jsme stále slyšeli jediné: eutanazie. Jaký život může mít kočka, která nemůže normálně chodit? Netrapte ho. Uspíme ho,“ popisuje začátky Katka.

Ilustrační foto.
Vsetínští zastupitelé rozdělovali miliony. Podpořili kulturu i sociální služby

Po mnoha bojích s veterináři, předsudky i nepochopením okolí našla kliniku v Praze, kde ji dokázali pomoci. „Chce to trochu cviku a pak jde o jednu minutku ráno a večer. Kočičce pomůžete vymočit a ona je celý den v suchu a klidu. Tím ji zachráníte život,“ popisuje Kateřina.

Kateřina Tomková pomáhá ochrnutým kočkám z celé republiky.Kateřina Tomková pomáhá ochrnutým kočkám z celé republiky.Zdroj: archiv Kateřiny TomkovéDodává, že častý argument majitelů, že by na péči neměli čas, je jen výmluva. I přes dřívější náročnou práci se zvládla postarat o desítky zvířat doma i v dočasných péčích. A jak se smíchem dodává, mnohdy to bylo méně náročné než mateřská dovolená.

Díky sociálním skupinám se dostala do povědomí široké veřejnosti a začaly k ní přicházet další a další kočky. V roce 2019 založila spolek HandicapCats, který pomáhá a šíří osvětu v péči o postižené zvířata. Bez řádných diagnostik a vyšetření jim většinou hrozí v ambulantních veterinárních ordinacích usmrcení.

Spolek funguje jako zázemí a podpora pro ty, kteří se rozhodli mít ochrnutou kočku. „Důležitá je osvěta. Veterináři i veřejnost si myslí, že invalidní kočka nemůže žít plnohodnotný život. Ale tak to není. Dokážou normálně fungovat, být čistotné a prožít krásný život,“ popisuje Kateřina, která jim přizpůsobila svůj dům i zahradu.

Darování krve. Ilustrační foto.
Počet odběrů krve ve Vsetínské nemocnici se za posledních deset let zdvojnásobil

Za více než deset let se stala v komunitě milovníků zvířat natolik známou, že se k ní dostaly kočky nejen z Čech, Moravy a Slovenska, ale také ze Sicílie či Rhodosu.

Pomáhala najít domov i zvířatům z Ukrajiny. „Raritou je kocourek z Řecka, který je u nás spokojený už dva roky,“ ukazuje Kateřina jednoho z chlupáčů. Na ostrově ležel přitom zraněný bez povšimnutí místních i dovolenkářů…

Většinu zvířat lze zachránit

„Až 80 procent koček, které srazí auto, spadnou z okna a mají otok na míše, se může uzdravit. Chce to jen čas a trpělivost,“ říká odhodlaně s tím, že za několik týdnů může být kočka zase zdravá.

Podobných organizací jako je HandicapCats je v republice jen pár. Takovou, která se stará o ochrnuté kočky v domácím prostředí, zná Kateřina jen jednu – útulek Tibet u Brna.

V současné době se Kateřina Tomková stará o zhruba 25 koček, ochrnutých, inkontinentních nebo jinak chronicky nemocných. Některé z nich čekají na adopci, na kterou má majitelka přísná kritéria. „Udávám živého tvora, ne kabát. Takže si nové majitele důkladně vybírám. Chci, aby o zvířata bylo řádně postaráno,“ vysvětluje svůj přístup.

Zubní ordinace, ilustrační foto
Karolinka láká zubaře. Nabízí moderní ordinaci, byt a příspěvek půl milionu

Starat se o invalidní kočky je ale také nákladné, pouze strava pro jedno zvíře stojí i tři tisíce korun měsíčně. Bez absolutní podpory manžela a darů od soukromých osob by to spolek jen těžko zvládl ufinancovat.

V poslední době se vedle samotné péče věnuje poradenství. A jak sama říká, funguje téměř nonstop na telefonu nebo svých facebookových stránkách. „Za deset let už mám hodně zkušeností, které mohu předat dalším majitelům.“

Kateřina Tomková pomáhá ochrnutým kočkám z celé republiky.Zdroj: archiv Kateřiny Tomkové

Její společenství pětadvaceti zvířat spolu vychází velmi dobře. Navzájem se snáší naprosto bez problémů, každá si většinou hledí svého. „Bedřich je tady nový, rváč z ulice, tak zdejší partu trochu rozhodil. Ale brzy se to srovná,“ říká s úsměvem kočičí majitelka.

Kateřina má široký záběr. Dvě kozy z Francovy Lhoty našly azyl u Prahy a ve sklepě domu odpočívají dva malí ježci. „Naposledy jsem zachraňovala stádo sedmi ovcí, které před porážkou našlo domov na veganské farmě,“ doplňuje výčet s úsměvem.

Největší problém – kastrace

Jak Kateřina říká, jeden z největších problémů je téměř nulová kastrace koček. Kočky rodí další kočky. „Měli jsme kastrační program. Kočky nejsou až takovým problémem ve městech, ale na vesnicích. A tam o kastraci nebyl zájem,“ podotýká.

Zároveň ve společnosti probíhá věčný souboj o přízeň – kočky versus psi. „Když se ztratí pes, vyhlásí se skoro celorepublikové pátrání. Ale kočky nikoho nezajímají. Lidé je mnohdy bez povšimnutí překročí. Proto je jich tolik, proto je to takový problém,“ podotýká.

„Kdybych věděla, že bude o kočky dobře postaráno, dám je k adopci a budu si žít svůj obyčejný život. Když jim ale nepomůžu já, tak kdo?“

Snem Kateřiny je najít do budoucna pozemek na samotě se stavením, dost velký na to, aby se tam se svým zvěřincem vešla. „Místo by tam našla všechna zvířata, která by potřebovala pomoc,“ přeje si.

MOHLO BY VÁS ZAUJMOUT: TOP 5 základek Valašska, kde žáci nejlépe zvládli přijímačky na střední

Zdroj: Deník/Kateřina Součková