Oblečena je nezvykle: jako pravěká žena. „Děti tady nejsou, hrají v lese s našimi hosty z Číny seznamovací hry," dodává a přiděluje mi sympatického vedoucího, který mě do lesa k dětem doprovází.

„Skupinka studentů z Hong- kongu je tady v rámci programu DofE," vysvětluje mi Petr Kolařík, který program také absolvoval a na táboře vypomáhá. Děti jsou rozděleni do šesti skupinek.

„Šly tři opice, do porodnice," slyším, když se blížím k první z nich. Skupinka sedí na dece v kruhu a plácají se při říkance postupně do dlaní.

„Pssst," ukazuje na mě chlapec z gepardí tlupy, který se při hře na schovávanou ukryl za stromem.

„Nathan je velkej frajer," vykřikne chlapec z oddílu Sokolů na dotaz, co se o nových kamarádech z Hongkongu dozvěděli. „Mám vás ráda," zase řekne lámanou češtinou jejich další nová kamarádka.

„My jsme jim ukázali šneka, který se jim líbil. Taky jsme viděli žábu, která když vyskočila, tak se vylekali a také zvědavě čichali ke smůle," vysvětluje vedoucí oddílu Vlků.

I všichni ostatní jsou moc spokojení a pějí na děti ve své skupince jen samou chválu.

„Do oběda nám ještě chvilka zbývá, zahrajeme si a zazpíváme všichni dohromady," rozhodla vedoucí. „Udělejte dvojice a pak utvořte kruh," vysvětluje a Petr vzápětí pravidla překládá i do angličtiny, aby je pochopili i studenti z Hongkongu. „Ty a já, my oba, procházíme se. Teď mi podej pravou, teď mi podej levou a teď mi podej obě," zní hromadně. Venkovní kruh se posouvá celou dobu tak, aby si všichni podali ruce.

„Huta, huta na mamuta!" vykřiknou všichni společně předtím, než odcházejí na oběd, na který je připravený špenát. Pochutnala jsem si na něm a i děti si jídlo pochvalují.

„Ze špenátu nic nezbylo. Díky spoustě aktivit jsou děti hladové a chodí si i přidávat," prozrazuje hlavní kuchařka. „Nejvíc se ale dětem zavděčíme sladkými knedlíky, kterých se také dočkají," dodala.

Po obědě se táborníci pouští do přípravy pozvánek na návštěvní den pro rodiče. Odpoledne se pak všichni oblékají do pravěkých obleků a scházejí se zase na volném prostranství uprostřed tábora, aby předvedli své pokřiky holešovskému starostovi, který tábor poctil svou návštěvou.

„Kožešiny nosíme, ryby lovit umíme. O oheň se staráme a před deštěm ho chráníme. Ryb máme dost, pozor na náš chvost. Huhaha, huhaha. My jsme vydry huhaha!" předvádí svůj pokřik Modré Vydry a doprovází ho i tancem.

Odpoledne už se všichni ve svých týmech chystají na Dřevorubeckou olympiádu. „Hlavně si vemte pevné boty," upozorňuje vedoucí Jarmila Vaclachová. „Táborníci, pozor! Dnešní Dřevorubecké olympiádě třikrát sek!" zvolává. „Sek! Sek! Sek!" odpovídají opět jednohlasně všechni táborníci.

Mezi disciplíny patří například zatloukání hřebíků, hod polenem, stavba věže nebo třeba přeseknutí klacku sekerou.

„Samozřejmě i některé naše děti drží sekyrku poprvé, pro čínské studenty je to však něco úplně neznámého," vysvětluje vedoucí.

Stejně na tom jsou nejspíš Asiaté i s řezáním pilou, která také mezi disciplíny patří. „Nesmíte na pilu tlačit, musíte jen tahat," vysvětluje vedoucí Medvědů Dominika, který má disciplínu na starosti.

Jakmile mají všichni dosoutěženo, dostávají děti od svých vedoucích k svačině jogurt. Hned potom už se zase natěšeně pouští do další hry s trochu podezřelým názvem Hovniáda.

„Je to o tom, že mamutí trus tady nesmí zůstat, protože by přišli mamuti a ušlapali by nás. Takže proti sobě soutěží dvě družstva, která trus hází k soupeři. Komu ho zůstane nejméně, tak vyhrává," líčí jeden z vedoucích.

Děti se podle všeho na táboře opravdu nenudí a mají pořád co dělat. Navíc se seznámí s novými kamarády, zahrají si spoustu her a naučí se i samostatnosti.

Všichni jsou moc milí a je mi docela líto, že už se blíží večer a já musím odjet. Ještě naposledy mi všichni mávají a loučí se se mnou tradičním táborovým pokřikem, který už znáte i vy: „Huta, huta na mamuta!"

Asiaté: Nás by sem rodiče nepustili

Podhradní Lhota - Michelle Tsang a Nathan Lam z Hongkongu se na tábor dostali přes mezinárodní cenu pro mládež. Petr Kolařík nám rozhovor s nimi zprostředkoval.

Proč jste se rozhodli pro Českou republiku?

Michelle: Chtěla jsem se podívat do Evropy. Viděla jsem dokument o evropských městech a byla tam i Česká republika, která mě moc zaujala.

Jaké máte první pocity?

Nathan: Jako děti velkoměsta nevidíme nic jiného než mrakodrapy. Je to pro mě velký zážitek, nikdy jsem neviděl tak vysoké stromy.

close Tábor v Podhradní Lhotě na Kroměřížsku je koncipován jako pobyt v dávných časech. Navštívily jej i děti z Asie. zoom_in Co říkáte na děti na táboře?

Michelle: Mají víc svobody v tom, že je sem rodiče vůbec pustí. Dítě z Hongkongu by nikdy nevzalo sekeru, a pokud ano, vzala by mu ji matka z ruky a dala mu nějaký tablet.

Jaké jste ochutnali jídlo ?

Nathan: Chutnají mi omáčky a maso, které dáváte snad ke všemu. Nejvíc jsem se těšil na to pivo. Slyšel jsem o pivní kultuře v Evropě a je to opravdu lepší než kdekoli jinde.

Co dělají děti v létě u vás?

Michelle: Byla jsem na jednom kempu o přežití v přírodě. Byl ale hodně drahý a zaměřený pro teenagery a starší, rozhodně ne pro děti.

Nathan: Hodně záleží na rodičích, kteří očekávají, že se budou děti učit do školy nebo chodit do nějakých kroužků, aby se naučily něco nového.

Je něco, co se vám nelíbí?

Nathan: Geografická poloha, je to tady hodně odříznuté, a proto je škoda, že Českou republiku moc lidí neuvidí.

Michelle: Jíte málo zeleniny, ráno jsme dostali jen jeden kousek rajčete a jeden plátek okurku.

Co se vám tady líbí nejvíc?

Nathan: Rozhodně pivo!

Michelle: Čistá příroda, krásné nebe, krásné stromy a pobyt s děti.

Chtěli byste si zkusit spát ve stanu?

Rádi bychom to zkusili. Stejně jako přírodní sprchu.

Zdá se vám čeština těžká?

Nathan: Učil jsem se francouzsky, čeština mi ale zní jako něco, co jsem v životě neslyšel. Dělají nám problém tři souhlásky po sobě, ale naučili jsme se narozeninovou píseň.