Zpoza ohrady sleduje dění malý černý poník. Na ranči Všemina, který se nachází v lesích uprostřed Vizovické vrchoviny, začíná jeden z dalších letních dnů.

„Ach jo, kdyby mě jenom v holínkách tak nezlobila ta sláma. Strašně to lechtá," stěžuje si sedmiletá Natálka, zatímco hřebelcuje poníka, který je tak malý, že jí sahá jen k ramenům. „Ale je to tu super," uculuje se její blonďatá kamarádka s kartáčem naproti ní.

Kromě obou děvčátek je na ranči ještě 21 dalších dětí ve věku od šesti do patnácti let, které sem rodiče přivezli s přáním, aby zažily správné kovbojské prázdniny. Během sedmi dní by se měly naučit ovládat koně v kroku a klusu, zvládnout správný a bezpečný sed nebo také odpovídajícím způsobem vést koně v závislosti na svých možnostech.

„Děti jsou rozděleny do tří skupin podle toho, jaké zkušenosti s koňmi už mají. Podle tohoto dělení je také prováděn následný výcvik, u kterého víme, jaký pokrok máme od jednotlivců očekávat. Nejlepší skupiny se můžou podívat i na vyjížďku do lesa," vysvětluje princip rozřazování malých jezdců mluvčí ranče Nikola Hofmanová.

Více než dvacítka dětí od šesti do patnácti let tráví část prázdnin na Všemině na Zlínsku s milovanými koňmi

Je pondělí osm hodin ráno. Děti, které právě posnídaly, se dělí do skupin. „Tak, teď jim nasaďte uzdu. Potřebuje někdo pomoct?" ptá se Monika Klavonová, která má na starosti nejpokročilejší modrou skupinu. Její členky se právě více či méně úspěšně snaží připravit koně k jízdě. „Zkušenosti s ježděním na koních už mám, ale nejsou moc velké. Na internetu jsem hledala tábory, díky kterým bych mohla strávit co nejvíce času s koňmi. Nejvíce se mi zalíbil tento. Zbožňuju vše okolo koní. Zatím jsem se stihla projet dvakrát," pochvaluje si tmavovlasá Tereza Rábová. Na otázku, co se holkám na ranči nejvíce líbí, zaznívá stejná odpověď v pěti různých variacích: ježdění na koních a vůbec jakákoliv aktivita zahrnující tato čtyřnohá zvířata.

Naopak odpověď na to, co jim nejvíce chybí, se stává zapeklitým oříškem. „Já ani nevím… Líbí se mi všechno," přemýšlí nahlas Adéla Mikulčíková, zatímco si stejně jako její kamarádky zapíná přilbu a dotahuje chránič páteře. Nejen ji totiž čeká hodina v hale. Včera už se pětice dívek naučila jízdu vestoje.

Koně, na kterých malí kovbojové a kovbojky jezdí, jsou speciálně vybíráni i cvičeni už od útlého věku. „Výcvik začíná od hříběte. Už tehdy musí mít specifickou povahu. Neměla by se lekat, kousat nebo kopat," vysvětluje vedoucí tábora Andrea Večeřová princip, kterým jsou zvířata vybírána k výcviku.

„Koníkům už odmala dáváme ruce do pusy, chodíme pod nimi, ale také kolem nich třeba šustíme sáčky, protože těch se často bojí. Když zjistíme, že kůň není vhodný pro práci s dětmi, vyřadíme ho z výcviku a ponecháme si jej na ježdění pro dospělé," dodává usměvavá rančerka.

Kromě ježdění však na děti čeká také klasický táborový program zahrnující různé hry, soutěže nebo i opékání špekáčků. Vše je však tematicky přizpůsobeno zaměření tábora. Při hrách se například děti učí poznávat vybavení stáje. Další den je čeká Indiánská středa, při které budou mít možnost střelby z luku. V plánu je i výroba indiánské čelenky. Vše bude probíhat pod vedením Scotyho, muže, jehož prababička byla Indiánka. „Jasně, že to bude taky super. Nejradši bych ale celou dobu jezdila," dodává Adéla.

close Letní dětský tábor na ranči Všemina. zoom_in

Rančerka a vedoucí tábora Andrea Večeřová: Děti? Ty někdy postrádají pud sebezáchovy

Všemina Andrea Večeřová je multifunkční žena. Na ranči Všemina má na starosti práci s dětmi a koňmi, organizaci her a táborového programu, ale zároveň plní také funkci kvalifikované zdravotnice. Na ranči pracuje už přes dvanáct let.

V rozhovoru pro Deník prozradila, jaké vlastnosti musejí mít koně, kteří jsou vybráni k práci s dětmi, nebo také to, v čem musí být přístup k malým jezdcům při výuce ježdění odlišný.

Jak se tedy odlišuje práce s dětmi od práce s dospělými?

Práce s dětmi je samozřejmě hezčí, ale daleko náročnější. Na koňském táboře na ranči Všemina mám na starosti děti od 6 do 15 let, a každé z nich přitom vyžaduje jiný přístup. Nejmenší děti musím učit především odpovědnosti při pohybu kolem koní, při práci s nimi a samozřejmě při ježdění na koni.

Přistupují děti ke zvířatům jinak?

Děti většinou koně a zvířata milují, ale úplně postrádají pud sebezáchovy. Neuvědomují si, že kůň je přece jenom zvíře o moc větší než ony. Musíme je proto naučit kombinovat lásku ke koním s úctou a odpovědností ke zvířatům.

Na jakých koních děti jezdí?

Na ranči děti jezdí na koních, kteří byli po staletí vybíráni k westernovému způsobu jízdy, všichni z nich mají americký původ. Jsou zvyklí na práci v terénu i v hale. Jedná se zejména o Quarter Horse, Paint Horse a máme tady i poníka pro ty nejmenší.

Jak vybíráte tyto koně? Musejí být nějak speciálně vycvičení?

Všichni koně odmalička procházejí speciálním výcvikem. Musejí mít klidnou povahu, nesmějí se lekat, kopat, kousat a podobně. Už od hříbat je zvykáme na přítomnost dětí. Jestliže bychom u koně zjistili nějakou vlastnost nevhodnou pro práci s těmi nejmenšími jezdci, musel by být vyřazen.

Proč vy sama jezdíte na koních? Jak jste se k této práci dostala?

Už můj děda měl koně a právě v té době se zrodil můj vztah k nim. Na ranči se starám nejen o koně už dvanáct let. Vedoucí koňského tábora jsem letos už čtvrtým rokem. Jelikož máme vlastní děti a spousta našich přátel a známých má také potomky, přemýšleli jsme, jak bychom je mohli zabavit. Vznikl nápad na tento tábor, který se uchytil tak, že jsme jej nakonec nabídli i široké veřejnosti. (kma)

Autor: KRISTÝNA MARŠOVSKÁ