Zlínská advokátka Jana Rejžková ale dopředu rozhodně neskládá zbraně a připravuje se už nyní na obhajobu Petra Kramného u Vrchního soudu v Olomouci, kde se bude dál projednávat jeho odvolání.

Čtěte: Kramný působil, jako by v jiný verdikt ani nevěřil

Jana Rejžková v rozhovoru pro Deník přiznala, že dnešní  rozsudek emotivně prožíval nejen její klient, ale i ona sama.

Už od chvíle, kdy jste se tohoto případu ujala, jste se netajila tím, že čekáte odsuzující verdikt. Takže asi nejste příliš překvapena. Je to tak?

Že půjde o odsuzující rozsudek, bylo evidentní již první den hlavního líčení, kdy tento senát, respektive předsedkyně tohoto senátu do absolutní dokonalosti dovedla zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí.

A jak si myslíte, že se s verdiktem vyrovná sám Petr Kramný?

Přiznám se, že mám o něj strach. Už dnes ráno jsem raději kontaktovala vedení vazební věznice, aby na něj dohlédli. Věřím, že to, co dnes o sobě musel slyšet, se mu neposlouchalo dobře. Je soudem označován za vraha svého dítěte, manželky a skutečně neexistuje jediný důkaz, který by takovéto tvrzení dosvědčoval.

Chvíli po opuštění soudní síně jste několikrát hlasitě zmínila, že vám proces připomínal návrat do dob předrevolučních. 
Z jakého důvodu?

Velmi alarmující bylo zdůvodnění rozsudku. Soudkyně prostě beze zbytku přijala argumentaci státního zástupce. Evidentně tím dala najevo, že ještě nepřeťala pupeční šňůru se svou minulostí, kdy sama byla prokurátorkou, a to ještě v době před rokem 1989.

Také je pro mne jako právníka nepřijatelné, aby soud dehonestoval obhajobu. Postoj Krajského soudu v Ostravě nesvědčí o nestranném postoji k obžalovanému. Mám za to, že selhaly základní zásady spravedlivého a moderního soudnictví, kdy předsedkyně senátu obhajobě opakovaně odpírala právo přístupu k důkazům. Ve své argumentaci šla ještě dál a sdělila, že přece postačilo znalcům z oboru soudního lékařství, přibraných obhajobou, že jim povolila nahlédnout do trestního spisu.

I po dnešku ale vypadáte hodně bojovně.

Prohráli jsme jednu bitvu, ale rozhodně ne válku. Teď jsme podle mne zhruba v jedné čtvrtině cesty za svobodou Petra Kramného a za očištěním jeho jména.

Po dnešním rozsudku, kdybyste se vrátila v čase, znovu byste vzala tento případ?

Je to ještě větší výzva než na začátku. Nelituji rozhodnutí, že jsem obhajobu Petra Kramného přijala. Stejně bych se rozhodla i dnes. Slyším z okolí názory, že tento proces je procesem století. Já si ale nikdy nepřipustila takovou závažnost nebo hodnocení tohoto procesu, protože je logické, že přijde až později. Jak jsem řekla, nebojím se nikoho a ničeho. Ani tohoto případu.

Řekla jste, že rozsudek nebyl překvapením, předpokládám, že tedy další dění v případu pro vás bude rychlé?

Dá se říct… Abych pravdu řekla, ve svém počítači jsem si už založila složku „odvolání Petra Kramného". Základní teze jsem již zpracovala, soudkyně mne nezklamala, a svou práci tedy využiji.

Díky mediální pozornosti se z vás stala známá tvář v celé republice. Tedy je jasné, že vám to sebralo kus soukromí. Je naopak něco, co vám kauza dala?

Dala mi možnost potkat velmi zajímavé lidi, odborníky z oboru soudního lékařství, práva, bývalé policejní elitní vyšetřovatele. Poznala jsem spoustu elektrikářů, což využiji určitě v domácnosti. (úsměv) Hlavně jsem potkala novináře, kteří jsou slušní. Je jich málo, ale jsou.

S jakými myšlenkami a pocity budete dnes večer ulehat?

Mám v sobě hořký pocit nespravedlnosti vůči svému klientovi, ale ten musím zvládnout. Shodou okolností mi jeden muž, který případ pravidelně v jednací síni sledoval, s velmi smutným výrazem ve tváři řekl: „Já se stydím" s tím, že nemyslel obhajobu. V první vypjaté chvíli jsem začala pána uklidňovat se slovy, že karavana táhne dál. Nikdo a nic není nad zákonem.