„Tehdejší starosta a nynější primátor Stanislav Mišák uspěl, pomáhal postiženým a právě v té době si získal můj obdiv a moji důvěru. Stando, s nepatrným sedmnáctiletým zpožděním ti chci ještě jednou poděkovat," řekl mimo jiné k tématu před zhruba dvěma stovkami lidí prezident.

S dotazy pro hlavu státu Otrokovičtí pražádný problém neměli. Jeden také v dobrém slova smyslu všem vykouzlil úsměv na tváři. „Pane prezidente, měla bych na vás jednu otázku. Mohla bych si s vámi podat ruku?" zněl dotaz. „To není otázka, ale přátelské gesto. Samozřejmě si ruku podat můžeme," odvětil Miloš Zeman a s paní si z pódia potřásl pravicí.

Z dotazů padl také ten týkající se pracujících starých obyvatel, přičemž mladá generace se válí a bere podporu, či proč v žádné ženské věznici neexistuje resocializace, rekvalifikace. „Nejsem žádná těžká kriminálnice, nevyšel mi jen sociální život," vznesla otázku jedna z přítomných žen. „Mluvil jsem s řediteli několika věznic, kteří vězně z devadesáti procent zaměstnávají, například při výrobě nábytku, a to je svým způsobem resocializace. Na druhou stranu jsem mluvil i s těmi, kteří mají pohodlný život a práci pro vězně neshánějí," reagoval Miloš Zeman.

Cesta pana prezidenta poté vedla do otrokovické společnosti Continental Barum. Tam mimo jiné ujistil na diskusi se zaměstnanci, že všechna vládní auta mají pneumatiky jejich značky a výroby. Od firmy také obdržel brožuru připomínající 80. kulaté výročí firmy či plaketu s malou pneumatikou.

„Za deset let mi bude také osmdesát let, tak doufám, že o mně taky někdo napíše brožuru," pronesl s úsměvem na závěr prezident.