VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Před očima se mi sesypal dům, líčí silničář z Hulína

SERIÁL POVODNĚ 97´/ Stoletou vodu, která se na Moravu přihnala přesně před dvaceti lety, má stále v živé paměti i šestašedesátiletý Oldřich Gahura z Hulína. V sedmadevadesátém roce pracoval pod kroměřížskou správou silnic a na některé okamžiky své tehdejší služby nikdy nezapomene.

25.7.2017
SDÍLEJ:

Oldřich Gahura pracoval v roce 1997 jako silničář, kvůli čemuž se k povodním přiblížil i přesto, že jeho dům voda nepostihla.Foto: Deník / Klusáková Kristýna

Hrůza, která se tehdy na celý okres valila, začala podle něj nenápadně. „Začalo pršet a pršelo strašně dlouho. Nešlo ale o žádný liják, byl to takový sporý déšť, který však okamžitě zasytil povrch,“ vrací se ve vzpomínkách Oldřich Gahura. Neutuchajícím deštěm se začaly brzy zvedat hladiny řek, u Hulína především Rusavy, která se také zanedlouho vylila. „Nás to tehdy velice překvapilo. Měli jsme tu zrovna rodinnou sešlost, když u nás zazvonil soused s tím, že my se tady bavíme, ale na zahradě máme vodu,“ popisuje senior.

Na tom, že v Hulíně voda neřádila tak, jako v některých okolních obcích, mělo pravděpodobně zásluhu i tamní štěrkoviště. „Díky tomu, že bylo téměř pět metrů pod povrchem země, pobralo strašné množství vody. To nám tady velmi pomohlo,“ kvituje Oldřich Gahura.

Dva na kajaku museli jet zachraňovat

Tou dobou byla zaplavena i silnice z Hulína do Kroměříže a také město samotné. Jelikož tehdy Oldřich Gahura pracoval jako silničář, jezdil s kolegy po okrese a zjišťoval stav silnic. Viděl, jak na tom jsou i jiná místa mimo Hulín. „Třeba v Kroměříži u Palu byl takový proud, že když si tam vyjeli dva muži na kajaku, tak je proud hodil na sloup, o který se kajak rozlomil. Mladíci tam zůstali a neměli šanci se odtud sami dostat, tak je pak museli jet zachránit,“ líčí bývalý zaměstnanec správy silnic.

Mnoho lidí se jako obvykle vydalo do práce do Kroměříže, zpátky ale řadu z nich evakuovali vojáci, cesty byly neprůjezdné. Na nebezpečný proud vody mezi Chropyní a Kojetínem doplatili dokonce i hasiči: jejich auto nápor vody neustálo a skončilo odplavené v poli, které v těch dnech připomínalo spíše špinavé jezero.

Kroměřížští silničáři podobně skončit nechtěli, ale průjezdu zatopenými cestami se vyhnout nemohli. Pomohla jim vynalézavost. „Protože jsme všichni byli praktici, přemýšleli jsme, jak si pomůžeme, abychom cestu uhlídali. Tak jsme vzali železnou tyč, na kterou jsme si navařili oko, aby se dala pohodlně držet. Tu jsme pak vystrčili z okna našeho pracovního auta a táhli ji po zemi. Dokud to z tyče drnčelo, věděli jsme, že jedeme po betonu,“ směje se Oldřich Gahura při vzpomínce na improvizovaný sonar.

I tento zlepšovák jim umožnil pomáhat, kde se dalo. „Jeden kolega ze Záříčí měl v té době asi dvouměsíční dvojčata, která potřebovala sunar a pleny. Navíc tam v té době nefungovala elektřina, takže ani lednice a další spotřebiče. Tak jsme na korbu naložili mléko, pleny i centrálu, dovezli mu to domů, popřáli, ať se dětem daří, a bylo to vyřešené,“ popisuje pamětník.

Červenec roku 1997 mu ale přinesl i mnohem smutnější zkušenosti. „Taková první frustrující událost byla, když jsme v Chropyni viděli, jak vlna otevírá lidem dveře od domů. Ještě horší to bylo v Záříčí. Byli jsme zrovna u pískáče, díváme se před sebe, najednou se zaprá-šilo… a když se prach usadil, uvědomili jsme si, že tam přece ještě před chvílí stál dům,“ líčí Oldřich Gahura. Právě dům, který před jeho očima v Záříčí smetla vlna, je jeho nejsilnější a nejhorší vzpomínkou na povodně.

Ty ale napáchaly množství škod všude, kam se dostaly. Kromě dalších chodníků a cest, které jim podlehly, zničily také nový obchvat kolem Kroměříže. Přestože pak obecně mezi lidmi panovala spíše solidarita, někteří se nestyděli na neštěstí přiživit. „Většina lidí se chovala vcelku slušně, samozřejmě se ale našli grázlové, kteří toho využívali. Právě třeba v Záříčí jezdili na loďkách a zatímco lidé hlídali dům zepředu, oni jim zezadu vykradli, co zbylo,“ vzpomíná Gahura.

Šátrali jsme, zda není postel ve vodě

A dopad měla letní katastrofa i na ty, kteří měli v rámci svého bydliště ještě docela štěstí. „My jsme sice měli vodu jen ve sklepech, na dvoře a na zahrádce, bylo to ale skutečně na nervy. Když jsme totiž přijeli domů, tak jsme se ani vyspat nemohli, protože jsme plavali i ve spánku. To se člověk v noci probudil a šátral kolem sebe, jestli nemá postel ve vodě,“ pokračuje ve vzpomínkách.

Všechno se mu ale podařilo překonat právě díky tomu, že pomáhal ostatním. „To, že jsme se snažili zmírnit i jejich stres, pro nás bylo takové malé pohlazení po duši,“ míní a připomíná, jak se k celé situaci postavilo vedení Hulína. „Před tehdejším starostou by se mělo smeknout. Jeho jednání bylo opravdu bezchybné,“ uzavírá bývalý silničář.

Podívejte se na fotografie čtenářů

Autor: Kristýna Klusáková

25.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Folklorní soubor Pentla rozproudil svým vzpomínkovým pořadem s názvem Dožínky krev v žilách šesti stovek diváků.
22

Boršická Pentla slavila třicáté narozeniny Dožínkami

Senior odešel z domu 10. listopadu a zmizel.

Policie už týden pátrá po seniorovi z Uherského Brodu

Na Modelářském koštu budou soutěžit plastikové a papírové modely

Nepřeberné množství plastikových a papírových modelů, ale také například simulátor větroně L13 Blaník nabídne Modelářský košt 2017.

Cimbálovka Stojanova gymnázia byla na audienci u papeže

FOTOGALERIE / Neobyčejné zážitky se naskytly osmičlenné cimbálové muzice ze Stojanova gymnázia Velehrad pod vedením Petra Halody a v doprovodu zástupce ředitele vzdělávacího ústavu Filipa Macka při generální audienci u papeže Františka (80) a při návštěvě Říma.

Bílý Karpat symbolicky uzamkl rozhlednu na Velkém Lopeníku

FOTOGALERIE / Z pod bílých vousů, dlouhých vlasů, větvemi ozdobeného slamáku a v haleně z vlny upíral svůj pohled na zvědavé diváky starosta obce Lopeník Roman Buček coby Bílý Karpat u rozhledny na Velkém Lopeník. 

Jak vybavit malý dětský pokoj?

Bydlíte v malém panelákovém 3+1, máte dvě děti a nevíte, jak je obě vměstnat do malého dětského pokoje? I na malém prostoru se dají dělat zázraky, jen je potřeba při zařizování dětského pokoje trochu přemýšlet!

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT