Do tůně nakladlo vajíčka několik druhů žab, běžně nad ní přelétají vážky a šídla, stala se domovem mloků skrvnitých a čolků horských.

„Víme o ní desítky let, protože leží na Naučné stezce Vařákovy paseky, kterou jsme pomáhali budovat. Tehdy jsme jezírko zahlcené odplavenou zeminou poprvé prohloubili a rozšířili. Všechno jsme dělali ručně,“ vzpomíná ochránce přírody Milan Orálek.

Kromě stupňujícího se sucha a pokračující eroze půdy tůňku ohrožovala lesní technika používaná při těžbě dřeva a projíždějící v těsné blízkosti.

„Těžké stroje v rozbahněném terénu občas poškodily její břehy tak, že z ní vytékala voda. Anebo v bahně samy uvázly. Ve spolupráci s lesním správcem jsme cestu zpevnili a vytyčili kameny. Pod ni jsme uložili potrubí pro odvádění přebytečné vody,“ vysvětluje ekolog.

Jezírko u Čertových skal je nejvýše položeným z celkem 26 mokřadů, jež ochránci přírody na Valašsku obnovili.

„Všechny tůně jsou pro naši přírodu a krajinu cenné. Tato ale svou polohou nabídla vodním živočichům i lesní zvěři optimální prostředí, a oni toho využili,“ připomíná odborný garant projektu, hydrobiolog Miloš Holzer.

Lestní tůň v Lidečku se sám chystá podrobně prozkoumat.

„Možná se v ní vedle čolka horského vyskytuje také jeho příbuzný čolek karpatský. Očekávám, že i mezi korýši se objeví zajímaví zástupci, například žábronožky nebo škeblovky,“ prozrazuje Holzer.