„Vrah tam tehdy zabil čtyři lidi a sám se zastřelil následující den poblíž Plzně poté, co ho pronásledovali policisté a on s ukradeným vozem havaroval," vzpomíná bývalý policista Jiří Soukup, který se vyšetřování případu před 34 lety zúčastnil a později o něm sepsal příběh „Když plakala Kadrnožka" ve své knize inspirované závažnými kriminálními činy (více naleznete zde).

Vrahem U Kadrnožky byl vojín základní služby, který zběhl ze služby ozbrojený samopalem. Proč vraždil? A proč právě U Kadrnožky? To se nikdy nevysvětlilo. Jisté ale je, že obětí mohl mít daleko více.

Naštěstí do motorestu přišel brzy ráno, kdy tam ještě nebyli žádné hosté. Obrovské štěstí měl vedoucí provozovny. Když ráno přijel do práce, byly dveře zamčené zevnitř, nahlédl tedy oknem a jakmile spatřil na podlaze u výčepu mrtvolu, neváhal a hned odjel na policii. Nejspíš si tím zachránil život, protože vrah byl v tu dobu ještě uvnitř. Podobné štěstí měl řidič, který viděl vojáka krátce před činem jít po silnici, ale nezastavil mu.

„Ten voják tam tenkrát zastřelil i moji sousedku Marcelu. Dělala tam servírku. O kuchařce, která se stala také jednou z obětí, jsem slyšel, že měla zrovna před svatbou," vzpomíná Vladimír Lukiančik ze Skviřína, vesnice ležící zhruba půldruhého kilometru od Kadrnožky.

Dodává, že tehdy se o masakru v novinách téměř nepsalo a o události se objevila řada fám. Místní lidé se Kadrnožce začali radši vyhýbat, zastavovali se tady spíš jen řidiči mířící po někdejší silnici E 50 k Rozvadovu. V 90. letech po otevření dálnice motorest osiřel, vyhořel a byl zbourán. Z Kadrnožky se definitivně stalo „místo duchů". A tento dojem umocnily další tragédie, ke kterým zde došlo. Smrtelná nehoda na zdejší křižovatce a tři lidi si zdejší odlehlé místo zvolili pro spáchání sebevraždy.