Dvaašedesátiletý Milan Turský ze Slovenska však souboj s šelmou přežil. Protože je statečný lesník stále v rekonvalescenci, tlumočil Deníku příběh jeho bratr Jiří, který žije v Brumově-Bylnici a v osudný den byl na lovu spolu se svým bratrem, jen kousek od sebe. „Celá událost se odehrála v sobotu 7. července o půl čtvrté ráno, když jsme se vydali s bratrem na lov do polesí Kunerad v žilinském okrese. Tam jsme se rozdělili a Milan jel autem do doliny Straňanka," začíná vyprávět Jiří Turský.

Když však lesník Milan vystoupil ještě za tmy z auta a popošel od něj asi 150 metrů, vyběhl na něj z mladého lesního porostu medvěd. „Nejdřív chtěl bratr vystřelit do vzduchu. Pak si ale uvědomil, že nemá náboje pod závěrem pušky a chtěl ji rychle nabít. V tom spěchu se mu však vzpříčil náboj, takže vystřelit nemohl," vzpomíná Jiří.

Asi si ani nelze představit, co všechno se lesníkovi v tu chvíli honilo hlavou. Podle jeho bratra ale vše pokračovalo tak rychle, že musel Milan jednat automaticky. Naštěstí měl ještě batoh s věcmi, které obyčejně nosí s sebou do lesa. Jelikož jej měl na jednom rameni, strčil ho medvědovi do tlamy a ten se na batohu trochu vyzuřil.

„Když medvěd povalil bratra, zahryzl se mu do levého stehna. Doktor potom říkal, že stačil jen milimetr dva a přehryzl by mu stehenní tepnu. Milan měl tedy obrovské štěstí," oddechl si Jiří.

Podle něj pak medvěd bratra tahal kus po cestě dál, zatímco se poraněný šedesátník snažil opět zprovoznit zbraň. Zasekl se mu však prý i druhý náboj. Medvěda to však po chvíli asi přestalo bavit a odběhl. „Jakmile medvěd poodešel, bratr se rozhodl jít zpět k autu. Když se však Milan rozhlížel, všiml si, že ho medvěd ještě chvíli sledoval a pak zmizel v lese. I proto později říkal, že to byla asi medvědice, která měla poblíž mláďata. Kdyby ho totiž napadl starý medvěd, asi by ho zabil," podotkl lesníkův bratr.

Pokousaný muž pak došel do auta, zavolal bratrovi, co se stalo, a že jede na pohotovost, což mu však Jiří rozmluvil s tím, že tam s ním nic neudělají a je potřeba jet přímo do žilinské nemocnice. „Bratr prý bolest necítil ani v nemocnici, když mu doktoři čistili rány. Možná i proto mohl dojet až do svojí chalupy, kde vzbudil zetě, který ho odvezl do nemocnice. Zůstal v nemocnici ležet asi týden a začali mu tam také píchat injekce proti tetanu. Toho se bál brácha snad nejvíc, protože dřív se injekce píchaly do břicha, což hrozně bolelo. Naštěstí dnes už se dostávají do ramene. Poslední injekci by měl dostat začátkem srpna. Ještě teď však Milan marodí, protože mu to pokousání začalo silně hnisat. Medvěd si prostě zuby nečistí," vtipkuje už nyní Jiří.

Do smíchu mu ale tenkrát v lese určitě nebylo. Nejen kvůli bratrovi, ale i medvědovi, který se pohyboval stále někde okolo.

„V tom zmatku jsem se bráchy ani nezeptal, kam medvěd utíkal. Byl jsem ale níž, tak jsem si logicky říkal, že by medvěd nešel směrem k vesnici, a tak ho snad nepotkám," líčí své myšlenky Turský.

Dodává, že se ale jít do lesa ani teď nebojí a stejně tak jeho bratr, který si z napadení nedělá těžkou hlavu. Prý se něco takového vždycky může v lese stát.

„Už dřív jsme s bratrem potkali medvědy, ale vždycky utekli. Těžko tedy říct, jak se chovat. Všechno je to asi o štěstí. I to, že neměl Milan nabitou zbraň, možná bylo štěstí. Kdyby tehdy vystřelil a medvěda poranil, možná by všechno dopadlo hůř," uzavírá s klidem Jiří, který říká, že mnohem horší je setkání s divočákem. (anch)