Nedávno se vrátila z Indie. Tam odjela se skupinou Fleret a zúčastnili se oslav šedesátého výročí navázání diplomatických vztahů tehdejšího Československa a Indie. Účinkovali na čtyřech koncertech v Bombaji, Dillí a Dehra Dunu. Akce vyvrcholila závěrečnou oslavou na české ambasádě, kterou toho večera navštívila asi tisícovka významných hostů.
Kapela se vydala také na docela dobrodružnou cestu do města Dehra Dun, které leží téměř pod Himálajem, na místní folklorní festival, kde měli možnost zhlédnout vystoupení také domácích souborů a kapel. Jediné dva volné dny využili muzikanti k návštěvě historických památek v Dillí a vydali se také do Agry ke slavnému Taj Mahalu.
„Byla to docela náročná cesta, jeli jsme totiž místním vlakem, byla však korunována neskutečným zážitkem z návštěvy hrobky, vlastně klenotnice, která je postavená celá z bílého mramoru a vykládaná polodrahokamy na základech z červeného pískovce. Nejvíce člověka z jiného kulturního prostředí překvapí, že se okolní život v Indii snad po mnoho staletí vůbec nezměnil, obrovské množství lidí žije ve velmi provizorních podmínkách, vlastně na ulici, kolem se volně pohybuje spousta zvířat, třeba opic, a samozřejmě posvátných krav,“ popisuje Lapčíková s tím, že tamní dojmy bude ještě dlouho zpracovávat. Spousta věcí je pro Evropana v Indii opravdu neuvěřitelných, celkově však Indii hodnotí jako zajímavou a poutavou zemi.
Cesta na vrchol
K muzice a folkloru se Zuzana Lapčíková dostala díky rodinnému prostředí. Její strýc má po léta taneční kapelu, babička byla výborná tanečnice a zpěvačka a maminka je dnes už poslední pamětnicí, která v regionu umí typický úvaz tureckého šátku. Když probíhá na podzim hodová sezona, každou sobotu váže ve všech okolních obcích dívkám šátky. Už v předškolním věku dostala Zuzana Lapčíková do rukou různé hudební nástroje, pak se začala učit hře na klavír a ve dvanácti letech začala ovládat hru na cimbál.
„V Hradišti jsem prošla všemi možnými cimbálovkami. Tři roky jsem působila v Cimbálové muzice Jaroslava Čecha, zahrála jsem si také s Dolinou, s Lúčkou, s Kunovjanem nebo Hradišťanem a dalšími. Po příchodu na brněnskou konzervatoř jsem nastoupila do Jánošíku, což byl tehdy poloprofesionální, vlastně slovenský soubor. Hrála jsem také s Javory Petra a Hany Ulrychových a pět let v BROLNu,“ vyjmenovává Lapčíková. Prošla mnoha sestavami, natáčela se symfonickými orchestry. Ráda kombinuje tradiční zakonzervovanou cimbálovou kapelu s jinými hudebními žánry. Ráda hraje dueta, tria, kvarteta nebo početnější hudební sestavy.
Už dlouho se pohybuje v prostředí jazzových muzikantů. „Už patnáct let spolupracuji s Triem Emila Viklického, jazzového pianisty. Díky tomu jsem poznala spoustu skvělých hudebníků. Teď nejčastěji hraji s jazzovým kontrabasistou ze slavné romské hudební rodiny Josefem Fečem,“ uvádí Lapčíková. S ním hrála také pondělní představení ve Zlíně. Jedná se o autorskou hru, kterou připravila se spoluautorkou, choreografkou a tanečnicí Hanou Litterovou. Původně jde o komorní představení pro scénu Národního divadla v Brně, pro Redutu.
„Dostaly jsme volnou ruku k volbě tématu. Já jsem vytvořila námět a hudbu, společně s Hankou jsme napsaly libreto,“ prozrazuje Lapčíková. Za hudbu k představení Balady byla Zuzana Lapčíková nominována na Cenu Alfréda Radoka za loňský rok. Sólistka Národního divadla v Brně Litterová získala v říjnu Cenu Sazky a Divadelních novin v kategorii tanec a balet právě za choreografii tanečního divadla Balady. Eva Šeneklová, představitelka hlavní role, získala nejprestižnější ocenění v tanečním umění Philip Morris Award. „Na zlínském jevišti se živě představili kontrabasista Josef Fečo, skvělý hráč na bicí Kamil Slezák a další Hradišťák, všestranný muzikant Petr Kovařík, který hrál na saxofon. Účinkovalo také sedm tanečníků sólistů a šest sboristů. Celá hra je převážně komorní,“ vysvětluje Lapčíková.
Kromě hudební kariéry zvládá Lapčíková i výchovu desetiletých dvojčat Magdaleny a Josefa, které rovněž vede k muzice. Má také téměř dvouletého syna Antonína, který její zpěv poslouchal ještě před narozením v bříšku.
PŘEČTĚT SI VÍCE ZPRÁV ZE SLOVÁCKÉHO REGIONU
