K folkloru měla jednatřicetiletá Jitka Šuranská vždycky blízko. Jak sama říká, je to dáno asi tím, že se narodila ve folklorní rodině. Už od útlého dětství navštěvovala lidový soubor Jatelinka a primášovala stejnojmennou cimbálovou muziku.
Před patnácti lety potkala pány muzikanty z cimbálové muziky Stanislava Gabriela a od té doby je souboru věrná. Nejdříve u nich hrávala na housle, později se věnovala už jen zpěvu.
„Hrát jsem přestala kvůli práci, bylo to časově velmi náročné a nemohla jsem se kapele věnovat natolik intenzivně. Jako zpěvačka nemusím být na každé zkoušce, není mě tam vždy potřeba,“ říká usměvavá hudebnice, která za muzikanty dojíždí nyní až ze Zlína.
Společně zvládnou několik vystoupení do roka. „Třeba loni jsem měli moc hezký pořad na chaloupce U Strmenských v Kudlovicích. Bylo to v létě, v krásné přírodě, přišlo hodně domácích lidí, taková vystoupení mám nejradši,“ mluví o koncertování Šuranská, jenž folklor považuje za životní názor.
„Život bez folkloru si nedovedu představit. A i kdybych musela, stejně bych si hledala cestičku, jak se k němu dostat,“ míní profesionální muzikantka, jejímž povoláním je hraní ve Zlínské filharmonii.
