Po těchto studiích se stal učitelem v trojtřídní obecné škole v Osvětimanech a v jednotřídní škole v Uhřicích.
S dosavadní praxí však nebyl spokojen, touha a víra jej táhla ke kněžské dráze. Proto si doplnil maturitu z latiny a řečtiny na uherskohradišťském gymnáziu a v roce 1881 vstoupil do kněžského semináře v Olomouci, kde byl vysvěcen roku 1885. Není bez zajímavosti, že Přikryl ukončil studium doktorskou disertační prací právě na téma starých moravských památek upomínajících na zdejší působení věrozvěstů.
Jako mladý a horlivý kaplan byl poslán do Velkých Karlovic a po dvou letech odešel na dlouhých čtrnáct let do Soběchleb. Další „štací“ mu byla fara v Týně u Lipníka nad Bečvou a po jedenácti letech fara v Drahotuších, kde působil až do smrti, jež jej potkala 4. prosince 1939. Ve svých pozdějších letech – 1921, až arcibiskupem Cyrilem Stojanem, byl Přikryl jmenován konsistorním radou, za deset let arcibiskupským radou, místoděkanem a v roce 1933 děkanem lipnicko-hranickým. Vedle toho získal titul monsignor.
V čase jeho zájmu o mapování cyrilometodějských pamětihodností ve Chřibech a širokém okolí spolupracoval s věhlasnými badateli – dr. Jindřichem Wanklem, prof. Janem Havelkou, Antonínem Zelnitiem a mnohými dalšími. Aby byl schopen porovnávat a přicházet k širším závěrům, navštěvoval i cizí země. Z tohoto důvodu se vydal například na Balkán, do Uher, na Rus nebo do Řecka.
Jak už bylo řečeno, Přikrylova literární činnost byla velmi bohatá. Jako první vydal v roce 1890 nevelkou monografii s názvem Sv. Kliment u Osvětiman. Poté následovaly jeho stěžejní práce – Ss. Cyrill a Method v upomínkách památek starožitných na Moravě, Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku a Zeměpisný zlomek o zemích Slovanů v IX. stol. v Mnichově. V roce 1920 vyšla německy psaná publikace Denkmale der Heiligen Konstantin (Cyrill) und Method in Europa, dále Velehradsko v pra- a předvěku, druhé vydání Sv. Kliment u Osvětiman a v roce 1933 Památky sv. Cyrila a Metoda.
Během působení na Hranicku v Moravské bráně hojně přispíval svými archeologickými, vlastivědnými i národopisnými články do známé Záhorské kroniky, kterou založil roku 1891 a vydal celkem šest ročníků, aby pak v jeho úsilí pokračovali druzí. Přikryl přispíval do Časopisu vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, Hlídky, Lidových listů, olomouckého Našince, Národních listů, vídeňského Zeitschrift für österrechische Volkskunde, atd.
Samostatnou kapitolou je spolupráce se členy Archeologického spolku Starý Velehrad, jehož se stal čestným členem a v jejichž ročence – Sborníku velehradském – vyšel po smrti také jeho životopis.
