O své tvorbě se rozpovídala Dagmar Kubišová.
Šestadvacetiletá autorka žije v Suché Lozi. I když odmalička ráda kreslila, o uměleckou tvorbu se začala zajímat až na gymnáziu, kde úspěšně odmaturovala z výtvarné výchovy. Následovalo čtyřleté studium výtvarného oboru na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na svůj cyklus diplomových obrázků volně navazuje i v současnosti.
„Při malování mě nejvíce inspiruje krajina. Nejdříve to byla reálná krajina, později jsem se začala zaměřovat na radu svých učitelů na světlo,“ uvádí Kubišová.
Krajina Bílých Karpat, malé kopečky a vzdálené horizonty, stejně tak jako láska k domovu jsou nevyčerpatelnou studnicí fantazie. Zdrojem inspirace se jí stal také malíř Václav Broštík, zejména jeho mlhoviny a rýhování.
„Musím cítit, že se mi chce něco vytvářet. Potom si ujasňuji, jakou techniku použiji a udělám si návrh,“ líčí výtvarnice, mezi jejíž oblíbené výtvarné techniky patří pastely a akryl.
Tvorba obrazů nadějné autorky je velice individuální, může trvat dny nebo roky. „Udělám si barevný podklad a pak postupně přimalovávám,“ popisuje autorka.
Dagmar Kubišová je perfekcionistka a trvá na tom, aby v obraze byla čistá barevná plocha.
Přiznává, že ne každé dílo se hned podaří. Mnohdy se stane, že na malbě po zafixování vystoupí skvrny a tím je znehodnocena.
„Obraz, kterého si nejvíce cením, jsem namalovala před lety. Povedl se mi, a proto má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu,“ přiznává.
Její díla zdobí obývací pokoje přátel a blízkých příbuzných, avšak prodávat by své obrazy nechtěla.
Malířské nadání se většinou dědí. Zřejmě tomu není jinak ani v případě Dagmar Kubišové. „Podle obrázků, které mi otec maloval do památníku, soudím, že jsem výtvarný talent zdědila po něm,“ usmívá se mladá výtvarnice.
