Pro 52 „běžných smrtelníků“, coby folklorně vyšňořených reprezentantů 14 krajů, se tato šance vyskytla při uplynulé návštěvě Benedikta XVI v naší vlasti. Vyvolenými účastnit se slavnostních ceremoniálů při příletu i odletu hlavy katolické církve byli za Slovácko vlčnovský starosta Jan Pijáček spolu se svojí místostarostkou Martou Mošťkovou. Oba hodnotí své dvě půlhodiny v blízkosti Svatého otce jako mimořádný zážitek, který se v jejich životě už nejspíš nebude opakovat. „Že pojedeme vítat papeže do Prahy, jsme se dozvěděli asi tři týdny před jeho příjezdem. Do poslední chvíle jsme to ale tajili i před svými nejbližšími. Bylo to natolik neuvěřitelné, že jsme to nechtěli zakřiknout. Přiznal jsem to pár dnů před setkáním,“ opožděně rukuje s pravdou ven Pijáček.
Místostarostka tvrdí, že své utajování měla poněkud složitější. „Doma jsem to naznačila asi s týdenním předstihem. Plánovali jsme totiž, cestovat s rodinou na slavnostní mši do Staré Boleslavi a mně tam chtěli vyřizovat místenku,“ vysvětluje Mošťková.

Den „D“ v sobotu 26. září začal zazvoněním budíku u Mošťků ve 2 hodiny 25 minut. Už na třetí hodinu ranní tam byla objednána Marie Pavelčíková, aby Martě Mošťkové uvázala šátek. „Vázání netrvalo déle než třicet minut, a tak jsme vyjížděli už ve tři čtvrtě na čtyři. K terminálu číslo čtyři starého Ruzyňského letiště jsme dorazili o půl osmé s dostatečným předstihem. Vypadalo to, že jsme tam první. Cesta byla sice bez problémů, ale to víte Dé jednička je nevyzpytatelná dálnice,“ popisuje časně ranní harmonogram Pijáček. Dvojici z Vlčnova tak zbyly dlouhé dvě hodiny na to, aby zmapovali situaci v neprodyšně uzavřené zóně. Od 9.30 se uskutečnil půlhodinový instruktážní nácvik účastníků ceremonie na letištní ploše.

Pak se dvaapadesát zástupců čtrnácti krajů odebralo převléct do krojů ve vyčleněných prostorách letiště.

Staré Ruzyňské letiště bylo v té době zřejmě nejstřeženějším prostorem v Evropě. „Pohybovalo se tam obrovské množství ochranky, policisté, ostřelovači na střechách. Všude přísné prohlídky. Na každém kroku strážci zákona. Kontrolováni jsme byli pokaždé, když jsme vstupovali na letištní plochu,“ líčí Pijáček. Po oblečení do kroje prošla Mošťková bezpečnostním rámem, přestože měla široké suknice. „Na první pohled to sice vypadalo, že neprojdu, ale nakonec to dopadlo dobře. Komplikace nastaly, když v kroji procházel rámem Pijáček. „Přestože jsem odevzdal všechno kovové, včetně foťáku a mobilu, rám troubil jako pominutý. Nakonec jsme zjistili, že za to můžou knoflíky mé kordule,“ usmívá se Pijáček.

Krojovaní se pak rozmístili převážně za církevní hodnostáře z ČR a Itálie sedící na židličkách, které lemovaly papežovu cestu od letadla k letištní budově. „My jsme stáli za naším velvyslancem ve Vatikánu. Kuriózní bylo, že na načesaný červený koberec se nesmělo šlapat, přecházeli jsme ho proto po takovém starém běhounu, který přes něj v jednom místě přehodili,“ usmívá se vlčnovský starosta, pro nějž byl prvním silným zážitkem samotný přílet papeže. „Už když nám letadlo kroužilo nad hlavami, začala hrát nastoupená posádková hudba svatováclavský chorál. Síla okamžiku nemohla mít výraznějšího umocnění,“ přiznává dojatě Pijáček, podle něhož byla ceremoniální režie dokonalá.

Nejblíž byli v sobotu Vlčnovjané papeži ve chvíli, kdy procházel asi metr od nich. „Svatý otec mně připadal unavený. Podle mě to byla únava z letu a z příprav na návštěvu,“ sděluje Pijáček svůj postřeh. Přivítání na letišti trvalo asi třicet minut.

Mošťkovou mile překvapila čeština a jazyková vybavenost hlavy katolické církve. Víra praktikujících katolíků z Vlčnova, za něž se Pijáček i Mošťková považují, se projevila i v jejich hodnocení krojovaných na ceremonii. „Zatímco spousta jiných zástupců krajů v krojích byli evidentně folkloristé, kteří do Prahy přijeli jakoby na další štaci. My, na rozdíl od nich, jsme skutečně putovali na setkání se Svatým otcem,“ naznačuje Pijáček.

Druhé setkání s papežem čekalo dvojici z Vlčnova v pondělí navečer. Časově bylo sice zhruba stejně dlouhé, obsahově se však oproti tomu sobotnímu významně lišilo.

„Vyjížděli jsme o půl jedenácté dopoledne s předstihem jako v sobotu. Kolegyně Mošťková jela opět v krojovém šátku a na benzinkách proto budila rozruch,“ směje se Pijáček. Po příjezdu na Ruzyň se přítomní dozvídají o změnách v rozestavení krojovaných párů. „Byli jsme i s párem z Kyjova vybráni stát jako poslední u schůdků do letadla a mít tak možnost být svatému otci blíž než při jeho příletu,“ popisuje Mošťková. S nimi se tak loučil se vzácnou návštěvou už jen prezident s chotí.

„Před nastoupením do vládního speciálu pohlédl Svatý otec na mě. Když se naše pohledy střetly, viděl jsem v papežových očích úsměv, nadšení a spokojenost. To byl pro mě nejsilnější okamžik, na který si budu pamatovat až do smrti,“ popsal Pijáček svůj bezprostřední kontakt s hlavou katolické církve a nejsilnější zážitek z obou setkání. Podle Pijáčka byl velký rozdíl mezi unaveným papežem, který právě do naší vlasti přiletěl a svěžím, rozzářeným mužem, který z návštěvy odlétal zpět do Říma.

Mezi spokojenými poutníky mířili ke svým domovům také dva krojovaní ze Slovácka. „Byl to náročný víkend, ale úžasný. Starosti s brzkým vstáváním, cestováním a povinnostmi nemohou vyvážit sílu toho zážitku,“ uzavírá Mošťková.