V Uherském Hradišti sídlí divadelní Bůh

Pozorné publikum slovácké scény zná jeho hry Pýcha a předsudek či Křídlo, televizní diváci zase obdivovali Šumná města a další pořady. Nyní se naplno věnuje poslední novince Slováckého divadla. Zítra bude poprvé uvedena hra Denní dům, noční dům. „Všichni máme někde kořeny. Dům denní i noční. Hmatatelný i ztracený,“ říká režisér.

Před časem jste řekl, že v Hradišti sídlí divadelní Bůh. Pořád si to myslíte?

Nemám důvod svůj názor pozměnit. Vzácné klima tady stále je: kreativní soubor s citlivým souzněním, výteční diváci, smělá dramaturgie!

Vypadá to, že ke Slováckému divadlu máte opravdu silný vztah. Chodíte na představení, když hraje v Praze, posíláte pohledy z cest… Čím si vás tak získalo?

Nevím, jak nejpřesněji v této věci odpovědět na otázku? Pokusím se: nic z toho nebylo by, kdybych k těm lidem a divadlu necítil velikou, tichou lásku.

Mění se soubor a divadlo samotné za ta léta, co je znáte?

Samozřejmě že se soubor stále mění. V divadelní ubytovně už nejsou bohužel na chodbových večírčích k zastižení například junák Hejcman, šumná Hložková nebo zpěvný Zavičar. Od minula zde rovněž vznikl mnohý nový pár, a tak jsem poněkud zmatený, že některým členkám souboru se změnil stav i příjmení.

Jaká inscenace vás ve Slováckém divadle v poslední době potěšila?

Máchovi Cikáni. Dům Bernardy Alby. Konkurs podle Grönholma a fantaskní Modré květy. Čtyři intenzivní večery, čtyři rozmanité světy.

V Uherském Hradišti pracujete už potřetí. Kdo a podle jakého klíče vlastně vybírá hry, které tady nastudujete?

Klíč je tento: nesnadné, leč zajímavé texty, chuť hledat třebas i divné a neprobádané cesty. Ovšem je jasné, že by ty doborodužné expedice nebyly takové bez Ivy Šulajové a Hany Hložkové.

Volíte hry plné poezie, netradičního pohledu na svět, silných i komplikovaných vztahů. Proč máte takové hry rád? Čím vás přitahují?

Na snadných věcech se člověk nic nenaučí a nedozví o světě ani o sobě. Když do pekla, tak na krásném koni a zvonivé podkově!

Denní dům, noční dům bude uvedený ve světové premiéře. Je to pro vás prestiž, nebo vás zkrátka téma oslovilo a neřešíte, zda už bylo někým na divadle zpracováno?

Důležitý je především příběh, smysl, téma. Premiéra – ať už světová, či česká, zas pro mne tolik neznamená.

Co o novince Denní dům, noční dům prozradíte?

Polyfonie příběhů ze současného i dávného pohraničí. Z Kladska, kraje, který byl chvíli český, pruský, polský. Všech a ničí. Příběh o vlasech, které rostou i po smrti. O houbách, které v lese mech odemknou vlhkými nočními klíči. Příběhy o lidech a o domech, které sny rozdrtí.

V čem může příběh oslovit uherskohradišťské diváky?

Všichni máme někde kořeny. Dům denní i noční. Hmatatelný i ztracený.

Jaký máte vlastně podzim?

Barevný, rychlý, na cestách. Snad někdy přespříliš hektický. Za chvíli přijde zima. Světlý nach. Nebude to tak navždycky. Ale tady v Hradišti se každý náhlý smutek o šepot révy roztříští.

Jste snad jeden z mála lidí, který nevlastní mobilní telefon. Pořád odoláváte?

Já neodolávám, odolávají skály, pevnosti a ženy. Nikdy jsem neřešil dotaz takto položený: proč mobil mít? Nenapadlo mě to. Stačilo si ho prostě jenom - nekoupit.

Josef Kajetán