Kdy jste se poprvé zapojil do organizace jízdy králů a co vás k tomu vedlo?
V Hluku byste se svíčkou marně hledali někoho, kdo není nějak, alespoň citově, s jízdou králů a Dolňáckými slavnostmi spojen. Už v dětském věku Hlučané objevují barevnost krojů a nazdobených koní. Mě jízda králů zasáhla asi nejvíc v mých šestnácti letech, kdy jsem poprvé dělal páže a posléze jsem měl to štěstí, že jsem mohl jet i jako vyvolávač. V obci žili a žijí v několika rodinách a generacích významní bardové, kteří se o zachování tradice jízdy zasloužili měrou neskonalou. Pro mne bylo ctí, když mne pánové Pospíšci před asi deseti lety přizvali ke spolupráci a zasvětili mne jako pomocníka do tajů pořádání jízdy hlouběji. Předtím jsem se v průvodech spíše střídavě motal kolem jezdců a snažil se jim tu a tam poradit nějaké vyvolávky.
Jaký je vůbec váš vztah k folkloru?
Vřelý. Měl jsem to štěstí, že rodiče se celoživotně zajímali a zajímají nejen o dění kolem dechových hudeb, ale i o ostatní folklorní dění v obci. A nejen to, aktivně se ho také účastní. Krojové výšivky, které mamka za spoustu let vytvořila, by naplnily žebřiňák. Já si velice rád poslechnu cimbálovku. Nové CD Ženiček si například pouštím v autě skoro při každé cestě. A jízda králů, to je příslovečná třešnička na dortu. Tu nelze nemilovat.
Když srovnáte podobu slavností, když jste začínal a dnes, co se nejvíce liší, jsou tam vůbec nějaké větší rozdíly?
Je velkým štěstím, že se v Hluku po několik generací starají o jízdu králů stále stejní lidé. Snad proto si ve svých principech uchovává až na nějaké drobnosti neměnný ráz.
Dá se říct, že se něco změnilo k lepšímu, nebo naopak k horšímu?
Všechny generace pořadatelů i účinkujících se vždy snažily dát do jízdy celé srdce a to platí i dnes. Z tohoto pohledu změny nevnímám. Co je horší? Nelze si v posledních letech nepovšimnout chování fotografů a kameramanů a lovců záběrů s mobily. Na mnoha nejen folklorních akcích s napřaženými pažemi sledují obrazovky svých přístrojů a celkem sobecky často utvoří málo prodyšnou hráz, která brání ostatním divákům ve výhledu. Tento lov mi nedává smysl, protože většinu natočeného záhy z důvodu omezené kapacity karet stejně smáznou, anebo nikdy nepoužijí. Moc je prostřednictvím vašich novin prosím, aby dbali pokynů pořadatelů a umožnili i druhým vdechnout atmosféru jízdy bez nesmyslných překážek. Co je lepšího? Zažil jsem časy, kdy se i v Hluku vybíralo rovnou na chodníku, a to od každého kolemjdoucího. Jsem nesmírně hrdý na prozřetelné rozhodnutí zastupitelů obce, že už v minulosti našli cestu, jak se bez tohoto aktu obejít.
V Hluku se nedodržuje zvyk, že v královské družině jsou pouze osmnáctiletí mladíci, myslíte si, že je to spíš ku prospěchu věci, protože může jet i starší zájemce?
No jen pro pořádek, pravidlo jednoho ročníku se dnes už nedodržuje vůbec nikde. I v sousední vesnici padla tato nedobytná tvrz asi před dvěma lety. Přestože se zuby nehty tradici snažili uchovat. Nedostatek chlapců a potřeba zachovat alespoň minimální počet jezdců si i v poslední vlčnovské baště vybrala svou daň. Troufám si tvrdit, že dnes je v Hluku nejvíce jezdců z odvedeneckého ročníku ze všech okolních jízd. Při celkovém počtu 30 kluků, včetně královské trojky, jich z ročníku jede nejméně 19. Je pravda, že ročník doplní zkušení šohaji z minulé jízdy, které vybíráme podle umění tvořit a vyvolávat trefné říkanky. To proto, aby jízda neztratila kontinuitu a zkušenější zaučili nováčky. Netrval bych přísně na dogmatech, které navíc nejsou nijak zásadní. Každá jízda je jiná a má svá kouzla a pravidla, která jí v každé obci vtiskly předchozí generace. A věřte, že s upřímnými úmysly dosáhnout co nejlepší kompozici.
Jak náročné je v Hluku najít krále? Jsou v Hluku kluci se zájmem o folklor?
Ne, o krále nouze není, v Hluku se řeší spíše opačné dilema,vybrat krále tak, aby se nenahněvaly rodiny, kde by krále také chtěly, a měly by na to i jakýsi morální nárok. Snad se to zatím daří, i když do duší vidět nelze. Kluci jezdci se hlásí v počtu hojném, a tak oslovujeme pouze takzvaný odvedenecký ročník. Přestože se v Hluku jede jednou za tři roky, více než třicet koní by se organizačně špatně zvládalo.
O co konkrétně se při organizaci jízdy králů staráte?
V posledních letech pomáhám Petrovi Pospíškovi za bedlivého dozoru strýčků Franty a Jožky Pospíškových zajišťovat koně. Také učíme kluky vyvolávat a snažíme se je přinutit, aby na koních natrénovali co nejvíce hodin. V den průvodu se pak spolu se všemi pořadateli snažíme usměrňovat pohyb koní v souladu s časovým harmonogramem jízdy.
Kdybyste měl říct důvod, proč jít na jízdu králů do Hluku a ne do Kunovic nebo Vlčnova, jaký by byl?
Družina třiceti jezdců je jednoduše nejsilnější ze všech. Vstup i parkování zdarma. Velkolepý odpolední průvod krojovaných, který bývá tak dlouhý, že přední část už zahýbá k vyvrcholení na hřiště a zadní se ještě formuje na dolním konci – mluvíme o délce jednoho kilometru. Vyvolávky na okolostojící, které mladí muži tvoří „spatra" přímo během průvodu, prezentují rozšafnost mládí v celé nahotě, mnohdy surové drsnosti, ale především kráse. Jednoduše nespoutaná lidová tvořivost až u samých kořenů…
Co je podle vás pro jízdu králů v Hluku typické?
Srdíčko se zrcátkem na hrudi koní, celkem střídmé zdobení, ale hlavně to, že naši předchůdci moudře usoudili, že tříletá perioda opakování v nás vyburcuje o to větší těšení. Z hlucké jízdy proto sálá nadšení, nestala se rutinou, zůstává snad pořád opravdovou zábavou jezdců pro potěšení publika.
