Při této příležitosti řekl Slováckému deníku například to, jak vznikal slavný hit Holubí dům nebo jak se seznámil s neméně slavným kolegou Zdeňkem Svěrákem.

Prozraďte, co dnes nabídnete hradišťským dětem a jejich doprovodu?

Pořad, se kterým jsem přijel, se jmenuje Hodina zpěvu a zkoušení, takže se bude zkoušet. Budou padat kule a tak dále. To je samozřejmě sranda. Bude se zkoušet zpěv, tvůrčí nápady a tak dále…

Jste autorem mnoha slavných písní, spolupracoval jste se Zdeňkem Svěrákem nebo s Karlem Šípem. Jaký je to pocit, když vaše písničky takzvaně zlidoví?

No je to radost samozřejmě, co vám mám povídat. Já jsem netušil, že mě někdy takové štěstí potká. Se Zdeňkem Svěrákem jsem spolupracoval na písních, jako je třeba Holubí dům a s Karlem Šípem jsem dělal na televizním pořadu Šaráda a podobných projektech.

Myslíte si, že jste takovým tím mužem v pozadí, nebo to lidi ví, že jste autorem písní?

Ne ne, já myslím, že to většina ví. Nestojím tiše v pozadí.

Které písničky vám dělají největší radost, které lidé na vašich vystoupeních nejčastěji chtějí slyšet?

Je jich hodně. My jsme se Svěrákem rádi za každou písničku, o kterou je zájem, protože jsou takzvaně naše děti. Máme je rády prostě všechny.

Vašich skladeb je požehnaně. Víte, kolik jste jich složil?

Myslím, že nějak okolo čtyř set jich bude.

Hudba k pohádce Lotrando a Zubejda je také vaše dílo…

Ano, z tohoto filmu právě zpíváme třeba Loupežnickou, ta se dětem hodně líbí.

Co podle vás musí písnička obsahovat? Máte nějaká pravidla při její tvorbě?

Je to případ od případu. Já většinou skládám hudbu na hotové texty, které píše z pětadevadesáti procent Svěrák. Spousta písniček vznikla ale obráceně. Nejdřív jsem já napsal hudbu a pak až napsal někdo text, například píseň Chválím tě, země má tak vznikla. Zdeněk má takovou vzácnou vlastnost, dokáže odhadnout, co by publikum mohlo zajímat. My máme dokonce takový pocit, že ty písničky píšeme hlavně pro sebe. Zaplať pánbůh, když se líbí i lidem.

Vaše písničky v sobě mají takovou malebnost podobnou skladbám Voskovce a Wericha. Byli oni pro vás inspirací?

No jistě. My máme, dejme tomu, tři učitele, a sice Karla Hašlera, Voskovce a Werich a Ježka a třetí vzor Šlitra a Suchého. K tomu se dobrovolně doznáváme. (smích)

Vaším velkým hitem je zmiňovaná skladba Holubí dům, jak vznikal?

Nejdříve jsem vytvořil hudbu a Zdeněk na to napsal text. Tenkrát jsme měli s Karlem Šípem skupinu Faraon, a tak jsme dali Holubí dům nazpívat Jirkovi Schelingerovi. To je však mezi nebem a zemí, proč se to tak povedlo. Něco takového nemůžete nikdy dopředu vědět.

A okolnosti vzniku písničky?

Já vím, že tenkrát byly takové malé pásky a já jsem si vždy průběžně natáčel melodie. Pustil jsem to jednou Zdeňkovi a ten si pak vybral. Ale už nevím, jak dlouho to on dělal. Já si nevedu evidenci, protože to je rouhání. Kdybyste si zapsal, tuto píseň jsem složil toho dne a za tolik hodin, tak je to špatně. To nebude nikoho zajímat. Pan Vlach říkal nepředepisovat. Když píšete noty, tak nejdřív napište ty noty a pak na tu obálku napište název. Jakmile napíšete prvně název, tak je to špatně. Muzikantům zase říkal nepředbalovat. Muzikanti nahrávali ve studiu a utíkali ze schodů a on jim říká zpátky, je tam chyba. Říkal jsem nepředbalovat, měli jsme si to ještě ve studiu v klidu poslechnout.

Dokážete si představit spolupráci s někým jiným než se Zdeňkem Svěrákem? Na čem je vaše spolupráce založená?

My spolu pracujeme už pětačtyřicet let, takže si neumím úplně představit, že budu dělat s někým jiným. Máme takovou teorii, že jsme se prostě potkali. Musím říct, že úspěšnost naprosto vévodí spolupráci se Zdeňkem Svěrákem.

Vzpomenete si na to vaše první setkání?

Bylo to v rozhlase. Zdeněk pracoval v armádním rozhlase a pikantní je, že já jsem začínal dělat s Mirkem Čepelkou, což byl jeho kolega. On mi jednou říká: Ten Svěrák, co se mnou sedí v kanceláři, by s tebou chtěl udělat nějaké písničky, dětské, do rozhlasu. Já mu na to říkám: A umí ten Svěrák ty texty vůbec psát? Tak to vzniklo. (smích)

Na to vzpomínáte dodnes…

Ano, to vím do dneška, protože Mirek se ukázal dvakrát jako velký prognostik. Za prvé v tom, že Svěrák opravdu umí psát texty a za druhé, když za totáče Svěrákovi vyhrožovali, že ho na hodinu vyhodí, tak Mirek tvrdil, že Zdeněk to všechno přežije. A přežil.