Po desítkách, spíše méně srozumitelných emailů bylo vše dojednáno a my jsme po pondělí velikonočním, v úterý 22. dubna ve 3 hodiny ráno vyrazili směr vídeňské letiště. Po vyřešení „drobných" komplikací náš kompletní tým seděl v letadle i s řádně naloženými hudebními nástroji a letěl na východ vstříc novým kulturním zážitkům.
Na letišti v hlavním městě Jordánska, (oficiální název Jordánské hášimovské království) Ammánu, nás čekali sympatičtí mladí lidé, kteří nás vřele přivítali. Jaké bylo naše první překvapení, když pro přepravu našeho souboru s 24 lidmi, 48 zavazadly a hudebními nástroji včetně cimbálu a basy přistavili mikrobus o asi 21 místech a jedno osobní vozidlo (průvodci byli 4). Nějak se nám vše podařilo naložit a vydali jsme se na původně 20 minutovou cestu do místa festivalu, jak jsme se mylně domnívali, do města Ramtha. Cesta skutečně trvala 1,5 hodiny a skončili jsme ve městě Irbid, kde se nakonec festival konal. Ještě tenkráte nás nenapadlo, že jsme v úplně jiném světě a že pro naše hostitele neplatí časové ani vzdálenostní míry.
Již v prvním festivalovém dnu jsme zaznamenali mimořádný úspěch. Diváky našeho prvního vystoupení byli studenti Yarmouk University, oboru hudebního a dramatického, které naše vystoupení nadchlo tak, že tleskáním odměňovali nejen tance a zpěvy, ale i krásnou hru našich muzikantů. Po vystoupení následovalo „povinné" focení s diváky, kteří některé naše členy ani nechtěli pustit do šaten.
close
zoom_in
V dalším festivalovém dnu jsme se seznámili se všemi zahraničními soubory na slavnostním ceremoniálu, kterému předcházel průvod účinkujících. My jsme do galaprogramu zařadili skvěle zahrané muzikantské číslo a tanec z Kopanic Ozieranie a zejména při vyhazovačkách opět sklidili ovace diváků.
Další den byl pro nás i dnem nejnáročnějším. Cestovali jsme společně 3 soubory 4 hodiny autobusem zvaným „poulička" přes celé Jordánsko z našeho Irbidu na severu u Syrských hranic dolů na jih do Petry. Zase jsme vyjeli s již tak typickým časovým zpožděním a opět se nedostávalo v autobusu místa na kroje a nástroje, ale ani na sezení. Do uličky bylo vloženo několik židlí pro zvýšení počtu přepravovaných osob. Celou cestu jsme pozorovali vyprahlou pouštní krajinu, avšak nálada na palubě byla více než živá, ve znamení prolínání melodií rozličných kultur, ve kterém hlučností vítězili Egypťané bušením do bubnů.
Následovala tříhodinová procházka skalním městem Petra, které je od roku 2007 označováno novým divem světa a od roku 1985 zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Toto město bylo původně založeno jako pohřebiště a vzniklo na křižovatce karavanních cest. Následně se stalo hlavním městem království Nabatejců. Po nádherném, ale díky vysokým teplotám i náročném zážitku ve městě vytesaném do pískovcových skal, jsme se přesunuli do asi hodinu vzdáleného města, kde jsme tančili, zpívali a hráli pro pracovníky Ministerstva kultury Jordánského království. A za to, co Oldšaváci s muzikanty předvedli po tak náročném dnu, je potřeba před nimi smeknout klobouk a stále jejich výkony i ve vyšším věku obdivovat.
close
zoom_in
Následoval den odpočinku, kdy jsme již naší známou pouličkou opět s hodinovým zpožděním našich spolucestujících z Egypta a Alžíru vyrazili k nejslanějšímu moři na světě, k Mrtvému moři. Zážitek to byl nádherný. Ve vodě i v bazénech jsme si zadováděli jako malé děti a užili si ten pocit být u nejníže položené vodní plochy na Zemi. Neustále jsme zkoumali, zda se opravdu udržíme na hladině bez jakéhokoliv většího úsilí. Zda-li se ty dvě hodinky strávené u Mrtvého moře nějak blahodárně projeví na našich nemocech, zjistíme asi až po čase.
Jako každý den, tak i tento, se konal společenský večer za účasti všech souborů. Ihned na začátku nám prezident festivalu sdělil, že je to festival nejen plný vystoupení, ale i přátelství, družby, lásky a zábavy. Což jsme si dokazovali každou noc. Arabské bubny neutichaly ani v ranních hodinách.
Festival vrcholil závěrečným galaprogramem v komplexu Jadarské univerzity, kde jsme se rozloučili předvedením několika našich tanců na nejmenším možném podiu. Z tohoto důvodu jsme se rozdělili na dvě skupiny a zařadili tak i efektní 3. párový tanec Kopanice s již divácky oblíbenými vyhazovačkami, pak následovaly písně a tance z Uherskobrodska. Na závěr galaprogramu jsme obdrželi ocenění za kulturní program.
close
zoom_in
Poslední den měl být věnován dle organizátorů balení a nákupům, ale my, chtiví poznání, jsme se rozhodli navštívit nedaleké, původně římské město Jerash (Džeraš). Zde, v jednom z deseti měst konfederace Dekapolis, jsme si prohlédli velké množství vykopávek a antických památek. V impozantním divadle jsme vyzkoušeli zpěvem, zda je pravdou to, že se při kulturních akcích nemusí používat mikrofony.
Poslední večer jsme předali dárky pořadatelům a ostatním souborům. Balení kufrů nám zpříjemnil další – neplánovaný zážitek, a to „svíca" jednoho domorodce, která se konala na střeše hotelu. Rozlúčka s jeho svobodů byla v ryze mužském zastoupení za zvuku nejen písní, ale i kulometných dávek – jiný kraj, jiný mrav.
Cestu z festivalu jsme si zpestřili několika dny v Izraeli. Vyzkoušeli jsme Rybu sv. Petra – skvěle upečenou Tilapii, pluli po Galilejském jezeře a vyhlíželi na Golanské výšiny, obdivovali další římské a byzantské vykopávky v nejrozsáhlejším archeologickém nalezišti v Izraeli v městečku Beit she´ an. V Jeruzalémě jsme se prošli po Olivové hoře a navštívili Getsemanskou zahradu s tisíciletými olivovníky. Ve Starém městě (zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO) zase obdivovali nejsvětější místa judaismu, křesťanství a islámu. Navštívili jsme Skalní dóm, baziliku Svatého hrobu a naši cestu zakončili u Zdi nářků (Západní zeď). Bylo to nádherné připomenutí historie. Vyzkoušeli jsme akustiku několika kostelů zpěvem moravských písní a naši muži – členové Poštěpánského posezení (zvaného PoPo) – si u Štěpánské brány (Lví) hrdě zazpívali Štěpánskou hymnu „Pil jsem včera". V Betlémě jsme navštívili Chrám narození Páně. V Izraeli pak ještě Tel Aviv s přístavem Jaffa, okoupali se ve Středozemním moři v přístavním městě Haifa a připomněli si dávný příběh boje Židovského národa za svobodu v pevnosti Masada v Judské poušti.
close
zoom_in
Naše izraelská cesta za historií byla protkána zpěvem moravských písní v místech s nádhernou akustikou, v místech, kde se každý cítí být povznesen. Z následné návštěvy zástupců České zbrojovky v Jeruzalémě se dozvídáme pochvalné zprávy o krásných kulturních zážitcích, které tam Oldšava zanechala. A to je pro nás vyznamenáním nejvyšším. Zanechávat po sobě jen dobré a krásné stopy, proto to děláme. Heslem Oldšavy je přece „Folklor ze srdce."
Autor: IVANA SUŠILOVÁ
