Bezmála dvouhodinové povídání o Salajkových poetických začátcích i jeho motivaci psát verše, doplnily recitační vstupy herce Josefa Kubáníka i hudební produkce části kapely Čtyři z tanku a Psík v obsazení Petr Vojtek, Jakub Tomala, Drahomír Hlaváč a Jaroslav Křápek. Ta se speciálně, pro své vystoupení v ten den, pojmenovala Individualisté.

„Dnes tady v podání Individualistů zazní světová premiéra tří skladeb, v nichž tato kapela zhudebnila básně Jiřího Salajky z jeho poslední sbírky Zázrak, že ještě,“ prozradil Tomáš Ježek úvodem.

Jiří Salajka pak mimo jiné poodhalil posluchačům svou další, leč dlouho skrývanou tvůrčí polohu – básnické střevo. „Nejdřív v mém šuplíku našla maminka žáby, které tam začaly zasmrádat. To je úděl maminek a zvídavých přírodovědců. Na tu přírodovědu jsem se ale nakonec nedal. To bylo na konci gymnázia, kdy nás zajímalo všechno jiné než studium,“ vzpomíná Jiří Salajka na svá středoškolská léta.

Přiznává ale, že jej, jakož i další spolužáky, už tehdy poezie přitahovala „Dokonce nám někteří kantoři radili a velmi dobře. Dokonce nám vyčlenili nástěnku, kde jsme ty své výtvory mohli zveřejňovat. Největším fórem pak dnes je, když své verše najdete někde vespod v šuplíku. Věci, které jste psali, když vám bylo 18 roků,“ navazuje píšící výtvarník na situaci, která jej po letech k poezii vrátila.

Ke psaní toho podle něj básník příliš nepotřebuje, většinou mu stačí papír a tužka. „Básničky se dají psát kdekoliv, všude,“ přiznává Jiří Salajka svou zkušenost.

U otázky, co jej ke psaní veršů motivuje, má také zcela jasno. „To je v člověku něco, co nedovedu pochopit a vždycky se ptám, čím to je? No, byls něčím nadán, tak to musíš splnit, a dokud to nesplníš, nebudeš mít klid,“ odpovídá si malující básník na svou otázku a zároveň tím naznačuje, že jsou věci, u kterých má jasno.

Malíř, grafik, pedagog a básník Jiří Salajka se narodil 1. září 1955 v Uherském Hradišti a vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Vyučoval výtvarnou výchovu a dějiny umění na gymnáziu v Uherském Hradišti.

Ve volné tvorbě se věnuje malbě a grafice. Grafické techniky vzájemně kombinuje. Několikanásobným soutiskem dosahuje plasticity výsledného grafického listu.

V oblasti poezie se pohybuje roky, jen si své básně píše do šuplíku. Sbírce Zázrak, že ještě, předcházely knihy básní Zřekni se a Stříhal jsem černě kříže. Básnické sbírky si Jiří Salajka ilustruje sám.