Ten mi prozradil, že ZBK JmK ČR znamená Záchranná brigáda kynologů Jihomoravského kraje ČR a on to ví proto, že je jejím předsedou. To, že se ve Vlčnově hraje fotbal, že za Vlčnov hraje Palinek, že Vlčnovjané jezdí jízdu králů a že pan Zemek tam chce vybudovat golfový areál, to znají mnozí.

Jenže to, že Vlčnov je také sídlem lidí, kteří se starají o výcvik záchranářských psů, to ví asi jen málokdo. Proč je to právě Vlčnov? No přece proto, že předseda této brigády je z Vlčnova. „No, je pravdou, že sídlo máme ve Vlčnově, ale jinak je to organizace celostátní. Máme členy z Brna, ze Žďáru, z Prahy, ze Zlína, z jižních Čech a z dalších míst,“ povídal mi předseda. Tato organizace spolupracuje s celým záchranným systémem, což znamená s policií, Červeným křížem, hasičským sborem nebo s civilní obrannou. Pochlubit se může mnoha oceněními, kterých jejich psovodi, či spíše jejich psi, dosáhli. Pět titulů Mistrů ČR ve výcviku záchranných psů, 9 titulů Mistrů ČR v kategorii družstev a v roce 2009 dokonce titul Mistra světa v kategorii „stopy“.

O ten se zasloužila Iveta Matzenauerová ze Zlína, se svou pětiletou border kolií, jejíž celé jméno zní Avanger Zorro Wonderfull Dream, jinak zvaná Ricky. Pokud byste byli o víkendu ve Vlčnově, tak byste mohli spatřit asi dvacítku těchto záchranářských psů přímo v akci. Ti se zde představili na pátém ročníku memoriálu Zdeňka Katolického, bývalého předsedy této organizace. A sešla se zde celá plejáda psů. „Jo jo, je to tak. Záchranářina jako výcvik má tu výhodu, že ten pes nemusí mít rodokmen, může to být klidně směska, ale hlavně musí chtít pracovat, musí mít zájem,“ pravil Miroslav Švestka.

Tak se ukázalo, že je to stejné jako u lidí. Důležité je chtít. K vidění zde byli boxeři, border kolie, australský honácký pes, bernský salašnický pes, velký knírač či němečtí, belgičtí a australští ovčáci. Na všechny čekaly čtyři disciplíny. Noční vyhledávání zasypaných osob v sutinách, hledání osob v lesním porostu, poslušnost a dovednost. Zde se ukázalo, že někteří psi mají své oblíbené disciplíny. Například australský honácký pes Petry Svobodové si přímo liboval v sutinách a svůj úkol splnil velmi rychle. Když však přišel do lesního porostu, tak našel jednu osobu a končil. „To s ním nemá cenu, jej to v lese nebaví,“ komentovala jeho majitelka. Naopak australský ovčák Zdeňka Permendly z Tišnova se v lese přímo vyžíval a čtveřici „ztracenců“ našel během čtvrthodinky. A to hledal v prostoru 350 x 50 metrů. Byl to zkrátka lesní expert. A takových borců mají v organizaci ZBK JmK ČR se sídlem ve Vlčnově několik.

Na internetových stránkách této organizace se můžete také dočíst: „Jsme občanské sdružení kynologů, které je zaměřeno na výcvik záchranářských psů. Nabízíme pomoc všem složkám a lidem při záchraně lidských životů. V případě nutnosti kontaktujte vedoucího ZBK JmK ČR pana Miroslava Švestku na telefonu 731 839 629 v kteroukoli denní a noční dobu.“ Tak co tomu říkáte? Nedovedu si představit, že něco podobného by nabízeli i pracovníci jiných profesí. Ne, nebudu je jmenovat. Uvedl jsem to jen tak, pro zamyšlení a jako chválu organizaci ZBK JmK ČR z Vlčnova.

Vojta Johaník