Například mužská část souborů většinou vyráží za svými folkloristkami i do sousedních vsí.

„Dřív chodívali chlapci, jednotlivci, po své rodině a svých milých. Jednak děti, ale i svobodní mládenci nebo ženáči. Nyní chodí převážně folklorní soubory, a to po svých členkách. Často se přepravují také auty. Na Uherskohradišťsku to lze datovat k šedesátým létům minulého století,“ potvrdila etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti Ludmila Tarcalová.

Podoba obchůzek má u jednotlivých souborů zažitou podobu. „Na Velikonoční pondělí obchází členové souboru s muzikou tanečnice, k těm, co bydlí dál, zajedou autem. Je to každoroční tradice stará téměř tak jako soubor sám, tedy víc než padesát let. Tenkrát ale chlapci jezdili k tanečnicím v okolních vesnicích na vozech,“ vzpomíná na velikonoční obchůzky primáš a umělecký vedoucí souboru Olšava Lubomír Málek, který se sám obchůzek už šestým rokem neúčastní. „Donedávna chodili členové souboru i k nám za mými dcerami, které v Olšavě také tančily a zpívaly,“ popisuje nedávné dění a zároveň přidává zážitek, na který členové jeho folklorního souboru často vzpomínají. „Stal se v Nivnici, ve mlýně u Bartků. Kluci měli už popité, tak soutěžili v přeskakování mlýnského náhonu. Zamotaly se jim nohy a skončili i v krojích ve vodě,“ líčí Málek příhodu, která se traduje roky.

V případě Včelaranu se letos na velikonoční obchůzku vydají už jen mladí z muziky a mladí tanečníci. „Pojedou na voze s koňmi ze Včelar a objedou Kněžpole, Bílovice, Březolupy a Topolnou. Prostě okruh obcí, ze kterých pochází jejich tanečnice,“ přibližuje podobu Velikonočního pondělí v režii folklorního souboru Včelaran jeho primáš Jaroslav Hubáček, jemuž se vryla do paměti z mnohaletých velikonočních putování s pomlázkou za děvčaty nejvíce ta jedna. „Když jsme se vraceli z Březolup na voze domů, z ničeho nic si jeden náš bývalý tanečník, František Janků, vyskočil a vsadil se, že dorazí do Topolné přes pole a potok dřív než my s koňmi. Tenkrát si užil hodně, bylo chladno, brodil potok v kroji a doběhl do obce těsně po nás,“ vypráví Hubáček.


Také folkloristé ze staroměstského souboru Dolina prožívají Velikonoce tradičně. „V neděli bývá velikonoční zábava, kde míváme s klukama sraz kolem půlnoci. Vymrskáme tam holky a vyrazíme po souborových tanečnicích. Pravidlem je, že do pondělního oběda musíme být doma,“ přibližuje program vedoucí Doliny Aleš Rada.

V čistě soukromém duchu se ponese letošní obchůzka Jiřího Pavlici z Hradišťanu. „Obejdu děvčata se synem. Soubor ale zvládne v pondělí jak chození po šlahačce, tak i přípravy na dvě vystoupení, která jej čekají v příštích dnech,“ míní Pavlica.