Český katolický teolog, kněz, jezuita a kardinál Špidlík je další osobností, kterou připomíná seriál Deníku Rovnost Jihomoravané, kteří dobyli svět.

V církevních kruzích byl Špidlík známý jako znalec východokřesťanské spirituality. Připravoval duchovní cvičení i pro papeže Jana Pavla II. V italském Římě žil od počátku padesátých let a téměř čtyři desítky let tam působil na české papežské koleji Nepomucenum.

Světově známý teolog Špidlík se narodil 17. prosince 1919 v chudé rodině v Boskovicích na Blanensku. Po maturitě na boskovickém gymnáziu začal studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a latinu. Když nacisté české vysoké školy uzavřeli, vstoupil Špidlík do noviciátu jezuitského řádu. Po obsazení řeholního domu Němci pak dokončil studia na Velehradě. Po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma.
Akademickou dráhu začal Špidlík v roce 1955 poté, co obhájil doktorát na Papežském institutu východních studií. Působil na Gregoriánské univerzitě i na vysokých školách v Americe a v Africe. V roce 1995 vedl jako třetí Slovan v historii církve duchovní cvičení, takzvané exercicie, pro papeže a vatikánskou kurii. O rok později byl pověřený spoluodpovědností za teologickou a uměleckou projekci při výzdobě soukromé kaple Jana Pavla II. Podílel se na ní sochař Otmar Oliva, Špidlík navrhl libreto pro mozaikovou výzdobu.

V roce 1951 začal pracovat ve Vatikánském rozhlasu a spojení s rodnou zemí udržoval prostřednictvím oblíbených promluv. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení, později i poradcem Kongregace pro východní církve. V roce 1990 sice Špidlík odešel do důchodu, nečinnosti se ale neoddal. Dál pracoval a cestoval. Byl například inspirátorem založení centra pro východní studia Centrum Aletti v Olomouci.

Kardinálem Špidlíka jmenoval v roce 2003 papež Jan Pavel II. Jezuitský duchovní se tak stal po Miloslavu Vlkovi 21. kardinálem z českých a moravských diecézí. Špidlík patřil k těm, kteří mohli zesnulého papeže nazývat přítelem.

Špidlík byl známý také svým smyslem pro humor. Proslul například výrokem, že je potřeba dožít se devadesáti let, protože po tomto věku z hlediska statistiky umírá už jen málo lidí. Kardinál Miloslav Vlk o Špidlíkovi tvrdil, že je jedním z nejvíce se smějících kardinálů. „Jeho víra pro něho potřebuje být neustále spojovaná se životem, ať dělá cokoliv. Nemůže být jen profesorským teoretikem, který rozsévá různá 'moudra', ale pravda, kterou hlásá, musí být v každé formě osobní, konkrétní,“ řekl Vlk.

Právě životní optimismus na Špidlíkovi oceňovala i jeho první neteř a kmotřenka. „I když už byl nemocný a chodil třeba o berlích, nikdy si nestěžoval a nenaříkal. Naopak po celý život byl pro všechny kolem oporou,“ uvedla neteř Švandová.

Špidlík byl také strýcem studenta a křesťanského aktivisty Pavla Švandy. Toho našli v říjnu 1981 po srpnové návštěvě Říma u strýce Špidlíka mrtvého v propasti Macocha. „Podle názoru některých lidí byl zavražděný a umučený příslušníky Státní bezpečnosti,“ připomněl událost brněnský historik Jiří Blažek.

Nejvýraznějším rysem Špidlíkovy osobnosti byla podle jeho přátel mimořádná schopnost osobních styků a navazování přátelství. „Byl známý jako hluboká duchovní osobnost a rádce,“ uvedl Hylmar. Špidlík byl nejen barvitým popularizátorem a vypravěčem. Počet publikací, které napsal, je obrovský. K těm nejvýznamnějším patří Ruská idea nebo Spiritualita křesťanského východu. „V době totality patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané a další zájemci číst.

V některých Špidlíkových dílech si ale na své přijdou i nejmladší čtenáři, kterým věnoval knihy Bajky o moudré sově či Profesor Ulipispirus a jiné pohádky,“ připomněl Hylmar. V Itálii žil Špidlík přes padesát let. Tvrdil, že vždy se cítil jako Čech, druhý domov si ale zamiloval a našel tam přátele. Kardinál Špidlík zemřel letos 16. dubna po delší nemoci v kruhu svých přátel a spolupracovníků. Třicátého dubna ho pohřbili v bazilice na Velehradě.

V roce 1998 mu udělil prezident Václav Havel za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Špidlík se stal také nositelem mnoha čestných doktorátů z různých světových univerzit, včetně Prahy a Olomouce. Před sedmi lety, v roce 2003, mu Itálie jako prvnímu českému občanovi udělila Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění.