K takovému závěru dospěl investigativní novinář Jiří Kachnička, známý svým nekompromisním rozkrýváním šlendriánů, jimiž trpí naše mladičká demokracie.
„Ta poslední expedice, která se vydává po stopách věrozvěstů v Chřibech a okolních krajích, se mi zdála od začátku podezřelá. Nevěřím tomu, že by její členové byli takoví blázni, aby hledali jakési pofiderní starožitnosti, památky na domnělé věrozvěsty.
O těch přece dnes již každý školák ví, že to nebyli žádní svatouškové misionáři, ale agenti Avarského kaganátu, kteří přišli na Moravu s cílem odtrhnout ji od Germánie, k níž vždy patřila,“ tvrdí Kachnička, jenž se vetřel do expedice, vydávaje se za znalce hlaholice.
Zjištění, ke kterému dospěl, je vskutku skandální. Členové expedice se scházejí vždy na jiném místě v Chřibech, kde se poradí o strategii výpravy toho dne. Cílem není něco objevovat, ale vylákat z důvěřivých vesničanů pod „bohulibými“ záminkami peníze, jimiž si vylepšují v době světové finanční krize své soukromé rozpočty. Z toho, co „vyžebrají“, odvádějí 30% bossovi celé bandy Bořkovi Žižlavskému, který si již dávno osvojil mafiánské manýry našich politiků: kryt imunitou voleného představitele obce tráví čas v některé z chřibských hospůdek a kasíruje kumpány, zatímco ti se činí v terénu.
Nejvýkonnějšími ze všech jsou Martin Žižlavský a Ladislav Kandrnál. Ti se zpočátku vydávali za představitele občanského sdružení BRASOL (Bratři soluňští), vybírající příspěvky na dostavbu kostela ve Starém Městě. Naprosto neuspěli. Dveře do obydlí – i peněženek – důvěřivých vesničanů jim otevřela nová taktika: začali se představovat jako nevinně odsouzení trestanci Kájínek a jeho spoluvězeň prchající před zákonem. Dary a příspěvky se jim jen hrnou.
Od začátku stabilní zisk vykazuje Gusta Knot, který zprivatizoval studánku Metodějku v Heralticích. Jeho výnosy stoupají od chvíle, kdy rozšířil legendu, že slivovice křtěná touto vodou obsahuje kromě minerálů i četné duchovní aspekty.
Outsiderem skupiny se stal Jiří Blaha, který na veřejných místech, nejčastěji na návsích nebo u kostelů, vyzpěvuje za doprovodu houslí staroslověnské žalmy. „Ten opravdu patří spíš do 9. století než do naší doby; vydělávat peníze prací, tedy tím, že člověk něco skutečně umí, je přežitek totalitních režimů. Dnes se více cení bohatství nabyté hňupem,“ objasnil Kachnička. Více však nechce prozradit do té doby, než bude televizí v rámci cyklu Náš venkov odvysílán dokument, který se kauzou zabývá.
Jiří Kachnička Jilík
