Na své zdraví si ani v tomto požehnaném věku nestěžuje a stále si potrpí na parádní garderóbu.
Se svými rodiči, kteří se živili jako obchodníci, vyrůstala v Německu. Tam také absolvovala část svých školních studií. V době svého dospívání ale rodina zemi opustila a vrátila se zpět do Čech. „Usadili jsme se na venkově nedaleko Loun, školy jsem dokončila už tady,“ vzpomíná stařenka. V západních Čechách také o několik let později potkala svého budoucího manžela. Když se seznámili, právě dokončil vysokou školu lesnickou. Díky jeho profesi hodně cestoval a ona ho následovala. „To byly moje mladistvé roky, ty byly nejkrásnější,“ míní oslavenkyně. Osud ji zavál do Bratislavy, Prahy a později do Užhorodu. Tam se jako jednadvacetiletá vdávala. „Byl to tyjátr. Jeli jsme koňským spřežením a do kopce nás koník nemohl vytáhnout,“ pátrá v paměti vzpomínkami dojatá důchodkyně, která na zakarpatské Rusi strávila několik let svého života. Tam také přivedla na svět dceru. Měla těžký porod a doktoři jí zakázali mít další děti. „Bylo mi to líto. I přesto jsem ale chtěla dalšího potomka. A tak jsme měli ještě syna,“ říká. Společně pak celá rodina odešla z Užhorodu zpět do Čech. Tam paní Frieda pracovala jako vychovatelka ve školství.
„Paní Táborová musela být i velká sportovkyně. Má mnoho fotek na lyžích, při plavání i tenise,“ zmiňuje Antonie Kořínková, pracovnice sociální péče v buchlovickém Domově důchodců. Na Moravu se Frieda Táborová dostala díky svému synovi, který žije v Ostrožské Nové Vsi. „Pan Tábor je často mimo domov. Chtěl, aby o jeho matku bylo postaráno, i když zrovna cestuje po světě,“ vysvětluje Kořínková. V buchlovickém Domově důchodců pobývá oslavenkyně už čtyři roky. Tam si krátí čas hlavně procházkami a kromě slabšího zraku si na zdraví nestěžuje. „Ještě před časem končila koupel ledovou sprchou,“ dodává Kořínková, podle níž se 102letá jubilantka snaží být soběstačná, nepřestává o sebe pečovat a potrpí si na hezké oblečení. „Bývá věčně v dobré náladě a to je nejlepší recept na dlouhověkost,“ uzavírá pracovnice.
