Bohatou historii souboru, kterou můžeme s trochou zjednodušení rozdělit na dvě etapy, první (1950 –1978) je spojena především se jménem zakladatele, primáše, choreografa a uměleckého vedoucího souboru Jaroslava V. Staňka, a druhou, kdy se od roku 1978 stal vůdčí osobností primáš a hudební skladatel Jiří Pavlica.

Oficiálně byl soubor založen v roce 1950 spojením krúžků z Uh. Hradiště, Mařatic a Starého Města, navázal tak na vlnu krúžkařského hnutí na Slovácku. U zrodu stál muzikant (primáš) a výtvarník Jaroslav V. Staněk, další výraznou osobností byl klarinetista a básník Otakar Horký. V době Staňkovy nemoci vedl v roce 1952 muziku František Hamada. V tomtéž roce vyjel soubor poprvé do zahraničí (Vídeň). V roce 1953 zasedl za cimbál Jaroslav Čech, který spolu se Staňkem až do své smrti v roce 1970 určoval podobu prezentace hudebního folklorního materiálu, ať už byl čerpán ze sbírek, nebo z vlastních sběrů (viz článek „Vzpomínka na muzikanta a pedagoga Jaroslava Čecha“, příloha Slovácké noviny 3. března 2010).

Muzikantskou kuriozitou bylo společné vystoupení cimbálovek ze Slovácka s primáši Jaroslavem V. Staňkem, Slávkem Volavým a Joženou Kubíkem v roce 1953 na strážnickém festivalu – projekt „krajské“ muziky však neměl pokračování. První léta činnosti Hradišťanu byla pochopitelně ovlivněna ideologickým tlakem na uměleckou činnost i v souvislosti s úlohou lidových tradic v tehdejší společnosti (v roce 1952 získal Hradišťan titul laureát státní ceny Klementa Gottwalda „za tvůrčí činnost v oboru lidových písní zejména na texty Anežky Gorlové“). Tehdejší přístupy k hudební i jevištní prezentaci folkloru dokumentuje i film Jaroslava Macha „Ještě svatba nebyla“ s účastí Hradišťanu z roku 1954.

Postupem času se ale umělecká práce souboru zbavuje ideologického nánosu a zejména šedesátá léta jsou jedním z vrcholů jeho činnosti. Svědčí o tom celá řada významných ocenění (např. prestižní Zlatý náhrdelních burgundských vévodů z Dijonu v roce 1962 nebo Pohár zlaté mirabelky z Nancy téhož roku). Významným počinem Jaroslava V. Staňka bylo i založení dětského souboru Hradišťánek v roce 1955, který se stal základnou talentů pro soubor dospělých a v dalších letech i pro další soubory na Uherskohradišťsku. Členové souboru (zejména Staněk a Čech) sbírali písně a tance v terénu u pamětníků, především na Dolňácku, Kopanicích, Strání a na Zálesí.

Tím se podařilo zachovat spoustu zajímavého materiálu, který pak byl upravován a jevištně uváděn. Tvůrčí postupy Hradišťanu se stávaly vzorem a poučením pro soubory, které v padesátých a dalších letech minulého století v regionu vznikaly. V těchto letech měl Hradišťan silnou členskou základnu (8 až 15 tanečních párů, jedenácti– i vícečlennou cimbálovku, pěvecký sborek, dívčí trio a sólisty, např. Věru Milevskou (Domincovou), Vlastu Grycovou, Jiřího Anderleho. O muziku a sólisty se staral především Jaroslav Čech (slavná úprava písně „Rež, rež, rež“ se stala jakousi hymnou souboru), choreografii tanců nacvičoval Jaroslav V. Staněk nebo se některé tance učili tanečníci v terénu, zejména ve Strážnici.

V té době to byla taneční čísla např. Boršické, Lhoťácké, Danaje, Skočné, Podšable, Špacírpolka, čardáše apod., ale také větší jevištní plochy – Svatební obrázky, Handrlák nebo Vojna. K postupům choreografa Jaroslava V. Staňka uvedla současná choreografka Hradišťanu Ladislava Košíková: „Scénické zpracování viděl celistvě a jeho programové bloky jsou na svou dobu velmi moderní. Mnohdy viděl dál, než tehdy dokázal s lidmi realizovat.“ Soubor slavil úspěchy ve Strážnici i na dalších významných festivalech, zajížděl do zahraničí, vystupoval v televizi a spolupracoval se Slováckým divadlem, kde jednu dobu Staněk pracoval jako výtvarník (inscenace Gazdina roba a Její pastorkyňa). Pochopitelně často vystupoval při nejrůznějších akcích v Uherském Hradišti a v nejbližším okolí, pravidelně zajížděl třeba na fašank do Korytné. Měl tak výrazný podíl na vzniku nových folklorních souborů a skupin v regionu. (S použitím textu Dagmar Němečkové, bulletin Hradišťan 1950–2000.)

Miroslav Potyka