Jeho ostatky připutovaly do dómu již ve středu 21. dubna a v Loretánské kapli zůstaly po celý týden. Jaký byl kardinál kněz, pedagog, člověk? A jaký vztah měl k Olomouci? O tom jsme si povídali s olomouckým knězem, jezuitou Michalem Altrichtrem.

Kardinál Špidlík si přál, aby jeho ostatky byly uloženy před pohřbem na Velehradě v kryptě katedrály svatého Václava. Proč?
Kardinál Špidlík si přál velehradskou baziliku, protože to bylo jeho nejradostnější místo. To, že bude předtím v Olomouci, přijal, protože se místo pro poslední odpočinek musí zatím připravit. A nakonec, těsně předtím než zemřel, prohlásil, že je rád, že bude nějakou dobu i v Olomouci, protože si naše město moc zamiloval.

Co mu na tomto městě imponovalo?
Už jako chlapec jezdíval do Olomouce na kole, aby se pokochal nádhernými chrámy. V naší jezuitské komunitě na Křížkovského ulici býval často. Určitě děkoval Bohu, že mohl založit olomoucké Centrum Aletti. V římském Centru Aletti, sourozenci našeho olomouckého, visel v jednom ateliéru zarámovaný doktorát z Univerzity Palackého. Vybavuji si, jak ministryni z Malgašské republiky vysvětloval, že Olomouc je město nádherných věží a ušlechtilého kulturního života.

Jak vzpomínáte na vaše osobní setkávání s kardinálem Špidlíkem?
Báječně velkorysý člověk! A přitom náročný, zvlášť k blízkým. Byl bez jakýchkoli umělých her či dopředu spřádaných kalkulů. Jednoduše upřímný v každém momentě.

Které střípky se vám nesmazatelně zaryly do paměti?
Nejvíce mně utkvěly důvěrné rozhovory, které by byly celým románem. Tam se ukázala jeho moudrost.

Jak byste charakterizoval kardinálův přístup ke studentům a k duchovním?
Studenta bral velice vážně. Za celá ta léta jsem nikdy neslyšel, že by řekl: Ten student je hloupý. Spíše se ptal: Proč myslí zrovna takto, a ne jinak? Duchovní osoby zase povzbuzoval, neboť věděl, že jsou to leckdy přepracovaní dříči, odstřelovaní ze všech stran. Nikdy je však „nekorumpoval“ lacinými šmajchly.

A jaký byl v osobní rovině?
V osobní rovině, mohu-li to tak říci, byl koncentrovaný na podstatu naší výpovědi. Spíše vypíchl to, co máme rozvíjet, nežli to, co bylo kazivé.

Kardinál Špidlík je pověstný i svým laskavým humorem. Potvrzuje to vaše osobní zkušenost?
Za svůj nelehký život seznal, že plíživého zla je na všech frontách mnoho. Humorem se učíme překračovat vlastní stín a smíme nadlehčit to, co se tváří převelice vážně. Například teď vzpomínám, jak hrával ve svém malém římském pokojíku na staré housle. Ty mu někdy během Pražského jara kdosi přivezl z rodných Boskovic, kde s nimi vyučoval tamější zámecké synky, aby si přivydělával kondicemi na živobytí. Ohmataný nástroj vzal pevně do rukou a bez not hrával desítky lidových a náboženských písní. Měl neuvěřitelnou paměť na dlouhé sloky. Znal mnohé písně v různých jazycích. Byl proto vyhledávaný bavič na různých kardinálských, biskupských a jiných oslavách, když třeba i v latině zpíval naše písničky Na tom pražském mostě nebo Pod našima okny teče vodička.

Byl Špidlík opravdu přítelem papeže Jana Pavla II., jak se o něm traduje?
S papežem Janem Pavlem II. se stýkal neustále. V jeho korespondenci jsem nalezl odborná vyjádření k budoucímu vytisknutí papežských encyklik, vepsaných do poznámek přímo od papeže.

Jaké byly jeho vztahy s jinými osobnostmi?
V římském Aletti bylo za celá ta léta zvykem, že každou večeři s otcem kardinálem strávil nějaký biskup, ministr či kardinál ze všech koutů světa. Útočiště u něho mělo mnoho intelektuálů či kulturně činných osobností. O půlnoci třeba chodil s Milošem Formanem po střeše svatého Petra.

Jaký byl Špidlík – vědec?
Ve vědeckém působení byl důsledný a přitom dbal o srozumitelnou přetlumočitelnost nesnadných témat.

Co znamená jeho osobnost pro jezuity?
Jezuitský řád v něm měl především skvělého přítele. Rozuměl problémům člověka různých generací. S jezuity hovoříval bez učesaných okolků, kamarádsky.

Jak ovlivnil vaše osobní životní směřování?
Mě osobně naučil zásadní věci – nebrat příliš tragicky různé dílčí prohry.

Karel Páral

Doma ho znal málokdo, ve světě si získal obdiv

Region – Kardinál Tomáš Špidlík byl přítelem papeže Jana Pavla II., v církevním a vědeckém světě i mimo něj platil za neoddiskutovatelnou autoritu. Napsal velkou řadu odborných knih z oblasti teologie a filozofie. Svým nenapodobitelným srozumitelným stylem a zároveň neokázalou moudrostí však dokázal oslovit prakticky kohokoli.
Rodák z Boskovic začal svá studia v Brně, dlouho si jich však neužil. Po uzavření vysokých škol za druhé světové války vstoupil do jezuitského řádu a po válce byl vysvěcen na kněze. V roce 1950 odešel na studie do Itálie. Kvůli ráznému nástupu totalitního režimu v Československu se však nemohl vrátit, a tak se mu stal Řím domovem na dlouhá desetiletí.
Žil v papežské koleji v Nepomucenu, kde vyučoval bohoslovce a stal se proslulou vědeckou veličinou, zejména v oblasti východního křesťanství. V letech, kdy jej u nás znalo jen pár zasvěcených, byl už světově uznávanou osobností. I přesto bylo v Československu možné se s ním setkávat na vlnách rádia Vatikán, odkud pravidelně promlouval. V roce 1995 poskytoval jako první Čech duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. „Já se k tomu připletl tak trochu ze známosti a jako u všeho ve svém životě náhodou,“ komentoval záležitost Špidlík se skromností sobě vlastní v knize rozhovorů. Často a rád navštěvoval jezuitskou komunitu v Olomouci a počátkem devadesátých let tam založil centrum Aletti s knihovnou a vydavatelstvím. (par)