Díky svému povolání poznává různé kouty světa. Naposledy se podíval do Afriky, odkud si přivezl pestré letecké zážitky.

„Na obrázky letadel jsem se vydržel dívat celé hodiny. Když jsem se jako malý kluk doma rodičům svěřil, že se chci stát pilotem, dostal jsem rychlou odpověď: na to musíš mít ale samé jedničky. Řekl jsem si: tak to teda ne a snažil se na svůj sen zapomenout,“ pátrá v paměti.

K létání měl přesto pořád blízko. V deseti letech začal chodit do modelářského kroužku, kde stavil modely letadel. Později absolvoval základní parašutistický výcvik a poprvé skočil z letadla. Svůj zapomenutý sen stát se pilotem nosil ale stále v hlavě.

Teprve před devíti lety se odhodlal si jej splnit. Přišel do letecké školy FLY-TEX, kde se začal učit teorii i praxi a pilotovat ultralighty. „Vzpomínám si na okamžik, když jsem poprvé letadlo odlepil od země. Byl to neopakovatelný pocit. Ještě intenzivně jsem ale prožíval start letadla, na jehož palubě jsem byl úplně sám,“ mluví o svých prožitcích. Poté, co strávil v kokpitech ultralightů několik hodin, vypracovával se dál. Udělal si instruktorské zkoušky, později doložku zkušebního pilota, doklady soukromého, obchodního a nakonec teoretické zkoušky dopravního pilota. „Nejdřív jsem neměl ambice dostat se až k dopravnímu letectví, chtěl jsem si létat jen pro radost,“ tvrdí.

Jak do svého milovaného oboru pronikal víc a víc, zjistil, že by rád řídil i větší letadla. To jej v jeho kvalifikaci posunovalo stále dál. Získal oprávnění pro létání v noci, certifikát letecké angličtiny, licenci na řízení vícemotorových letadel nebo na létání podle přístrojů. Absolvoval důležitou zdravotní prohlídku v ústavu leteckého zdravotnictví a z koníčku mladého nadšence se stala profese. Kariéra pilota se naplno rozjela.

Létal nejen v tuzemsku, ale také například ve Slovinsku, Maďarsku, Polsku či Itálii. V rámci svého povolání strávil Aleš Zacha na konci minulého roku tři měsíce na západním pobřeží Afriky, v rovníkové Guinei.

„Cesta do Afriky byla jedna velká náhoda. Zavolal mi kamarád, jestli bych nechtěl létat právě tam. Co se létání týká, nikdy neřeknu ne, a tak jsem absolvoval sérii nezbytných očkování a zanedlouho vyrazil,“ vypráví letec, který nad Guinejským zálivem létal pro tamního prezidenta a vládu. „Vzlétali jsme z hlavního města Malabo na ostrově Bioko. Nejčastěji do quinejské Baty, Kamerunu anebo také do džungle, kde se ukrýval guinejský prezident. Přepravovali jsme mu tam nejrůznější náklad, zásoby, anebo ministry, které si přizval,“ popisuje pilot, jenž právě tyto zážitky považuje za ty nejzajímavější, které v Africe prožil. „V divoké přírodě jsme museli přistávat velmi opatrně, přistávací dráha byla totiž velmi krátká. Hned za letištěm se nacházela strž, ve které bychom při neobratném počínání mohli skončit,“ líčí Zacha, jenž se na černém kontinentu pohyboval zbrusu novým letounem L410 UVP-E20.

Volný čas trávil na plážích afrického kontinentu Arena Blanca, které měl vzdáleny od svého dočasného domova čtyřicet kilometrů přes džungli. „Pláže jsem měl i blíž k místu, kde jsem bydlel. Protože se tam ale těžila ropa a moře bylo znečištěné, musel jsem za koupáním dál,“ vysvětluje pilot. Avšak jeho volné chvíle byly podmíněny nepřetržitou pohotovostí. „Neměli jsme žádný rozpis letů, museli jsme být 24 hodin denně na telefonu. V případě potřeby jsme museli být připravení do hodiny k letu,“ konstatuje. Zatímco v jeho rodné zemi vládl deštivý podzim, pilot ze Slovácka si užíval koupání v Atlantiku. „Léto pro mě tentokrát končilo 8. prosince,“ usmívá se Zacha, který návrat do vlasti a prudkou výměnu tropických teplot za mrazivé také odmarodil. Už nyní se ale těší na další zahraniční cesty. „Výhledově bych měl pobývat u nás v Evropě,“ předpokládá.