Plné ruce práce má například rekvizitářka Jitka Janečková. „Zatím ještě nevím, kam mám kterou rekvizitu hercům připravit, aby ji včas našli. Jejich počet se pomalu blíží ke dvěma stovkám,“ ukazuje obrovské množství nejrůznějších předmětů. Scénář totiž velí, aby se jedna z postav učila hrát na banjo, vzápětí je potřeba stromek, ale také vodní dýmka, dětská vanička a plno drobností. „Každá rekvizita má své místo. Když při představení herci přebíhají z jednoho výstupu na druhý, jen sáhnou a věc si vezmou. Jakmile by byla na jiném místě, nemuseli by to stihnout,“ dodává s tím, že ji práce ve Slováckém divadle moc baví. „Je to zkrátka adrenalin.“
Zatímco paní rekvizitářka sepisuje seznam nezbytných věcí, o patro výš se šijí kostýmy. „Tentokrát mi nejvíc dal zabrat tuleň,“ přiznává Drahomíra Ulmová. „Pan výtvarník mi nakreslil návrh a mým úkolem bylo všechno zrealizovat tak, aby výsledek co nejvěrněji odpovídal skutečnému zvířeti,“ vzpomíná divadelní krejčová na složitou práci. Odmítá ale prozradit, jakou roli bude tuleň v příběhu o nevšedním sekání starší dámy a mladého muže hrát. „Bude to překvapení,“ usmívá se tajemně.
Nezahálí ani dramaturgyně. Iva Šulajová dohlíží na průběh zkoušek a konzultuje s režisérem jednotlivé scény, ale dává dohromady také program, ve kterém se diváci dočtou o přátelství hlavních protagonistů. Z tiskárny zase vyjíždějí originální plakáty. „Autorem je Petr Kurečka, je to moc šikovný fofograf a snímek, na kterém Maude objímá Harolda vznikal na jednom z pražských hřbitovů, kousek od domu paní Fialové,“ vysvětluje mluvčí divadla a zároveň představitel Harolda Josef Kubáník. Všechno je tedy připraveno, hra Harold a Maude se pomalu chystá k divákům. Za týden přineseme předpremiérový speciál.
Josef Kajetán
