Za dobu existence tanečního kroužku se v něm vystřídala asi stovka děvčátek, slečen či dokonce vdaných paní. Odtancovaly nespočet vystoupení na různých kulturních akcích a navštívily společně několik zahraničních destinací.

„Začínaly jsme s jedenácti děvčaty ve věku sedm až deset let. Řekly jsme si, že je škoda nevyužít hezkých a šikovných mladých děvčat v obci,“ vzpomíná na začátky Rolniček jejich vedoucí Marie Šálková. Tenkrát skupinu vedla kapitánka Pavlína Uherková a děvčátka svoje premiérové vystoupení předvedla na plese v Ostrožské Lhotě v roce 1995. Další vystoupení na sebe nenechalo dlouho čekat. Odehrálo se v Hodoníně, a to rovnou před objektivy televizních kamer. Lhotské mažoretky se začaly postupně dostávat do povědomí mnoha lidí a jejich vystoupení se stávala stále častějšími. O jejich program, začínající tradičními formacemi a končící dynamickým kankánem, měli zájem organizátoři plesů, společenských akcí či jiných, mnohdy i netradičních, aktivit. Mažoretky, jejichž boty zdobily cinkavé Rolničky, byly k nepřehlédnutí. Neztratily se ani na několika celorepublikových mažoretkových soutěžích.

„Zájem o taneční mažoretkový sport ve Lhotě stále stoupal a děvčátka rostla nejen do krásy, ale i do počtu,“ líčí zakladatelka kroužku. Rolničky za dobu své existence svým nezaměnitelným zvukem rozezněly nejen tuzemská města, ale také Rakousko, Slovensko, Švýcarsko, Chorvatsko nebo Španělsko. „Třikrát byla naší skupině svěřena organizace hodů u nás ve Lhotě. K tomu jsme si pozvaly také naše kamarádky ze Zábřehu na Moravě a všem přihlížejícím jsme předvedly na Slovácku něco naprosto ojedinělého,“ říká Šálková. Čas plynul a z děvčátek se stávaly slečny. Mnohé opustily základní školu a rozběhly se po světě. V tu dobu k Rolničkám přicházely mladší tanečnice, někdy dokonce i přespolní. „Teď máme asi třicet členek od těch nejmladších až po zralé ženy, jejichž věkový průměr je asi padesát pět,“ počítá Marie Šálková. Avšak mažoretková činnost nepřináší jen zábavu, ale také spoustu starostí.

„Všechna ta práce kolem mažoretek je únavná a vysilující, ale stojí za to,“ konstatuje Šálková, která velké zásluhy na chodu mažoretkového kroužku připisuje také sedmi nejaktivnějším mladým členkám, které jí pomáhají s nácvikem nejmenších děvčat a samy vymýšlejí choreografie jejich vystoupení. „Jsem jim za to velmi vděčná,“ vysvětluje. Mažoretková činnost je doslova podmíněna dobrým materiálním vybavením. „Nyní máme více než desatero kostýmů, několik druhů hůlek, bambulí i bot. Málokteré mažoretky mají tak bohatou garderóbu,“ uvádí vedoucí Rolniček, jejímž tanečním kroužkem prošlo asi sto Lhoťanek. „Některé z původních členek jsou dnes už i několikanásobné maminky,“ popisuje Šálková. O budoucnost, teď už tradiční mažoretkové skupiny v Ostrožské Lhotě, se nebojí. „Doufám, že budou děvčátka stále tak zapálená do tancování a že nám budou přibývat další a další. Třeba i potomci našich mažoretek,“ uzavírá Marie Šálková.