Kukátko Uherskobrodska klikni ZDE

Na dně tůní pak pod hrnečky věznili duše utopených. Byli často zlomyslní, malé postavy, zelenavých očí a z levého šosu zeleného kabátku jim ukapávala voda. Báli se nejvíc posvěcených křížů, svěcené křídy a posvěcených zvonů. Odolal jim ten, kdo měl při sobě hůl nebo jakýkoliv předmět ze dřeva, lýkový provaz nebo jisté divotvorné býlí. Rovněž pomáhalo a chránilo před vodníkovou mocí pojídání česneku nebo dvakrát v peci pečeného chleba. Pes, kůň a dobytek upozorňoval na přítomnost hastramana štěkotem, frkáním a nervozitou, než se často splašil docela. Vodníci se však také rádi proměňovali v bílé zajíce nebo koně. Takový bílý kůň pobíhal při měsíčku v Hlubočku pod Padělky. Několik pozdních chodců jdoucích z Bojkovic do Komně slyšelo toho koně smutně řehtat.

V Bojkovicích byli vodníci, jak se říká, jako doma. V takzvaném „kůtě“ bydleli kdysi Malíčkovi. K nim chodíval vodník, který si je z neznámého důvodu oblíbil, a prováděl jim různé taškařiny. Když rozdělali oheň, rychle si pospíšil oheň uhasit, a tak Malíčkovi nemohli nic uvařit a nezbylo jim než s každým jídlem chodit k sousedům. Nezvaného hosta se zbavili náhodou. Jednou k nim přišel neznámý pocestný, který měl u sebe tři medvědy, a poprosil o nocleh. Při řeči si mu Malíčkovi postěžovali, jaké že mají trápení s hastrmanem, a medvědář přislíbil, že jim od něho pomůže. Sotva rozkřesali oheň, aby mohli přichystat večeři, kde se vzal tu se vzal, byl tu vodník. Hospodář ho pozval dál, ale medvědář na něho pustil své medvědy. Ti se na vodníka vrhli a dali mu co proto. Vodník se jim jen tak tak vysmekl a pelášil pryč.

U Gandije, v hlavní ulici v Bojkovicích, bydlel zase krejčí Borejka a měl učně jménem Hradský. Často se v krejčovně pracovalo až dlouho do noci. Jednou, bylo to již skoro k půlnoci, zaťukal na okno chlapec, že by si chtěl nechat ušít šaty. Mistr mu vzal ochotně míru, ale když pidimužík odešel, sdělil mistr učni důvěrně, že to byl hastrman, neboť z levého šosu mu kapala voda. Učeň dostal takový strach, že odmítal chodit o půlnoci domů. Avšak vodník se už podruhé neobjevil.

Najděte pověst za stokorunu

Každou středu bude právě toto místo v našem Kukátku z Uherskobrodska věnováno historii. A to historii známé i té méně známé. Dozvíte se zde o tajemných místech regionu, o téměř zapomenutých či zmizelých stavbách, o místech, kde přebývaly slavné osobnosti. A kde jinde odstartovat lehce historicky naladěný seriál než v té nejdávnější minulosti. V dobách mýtů, bájí a pověstí. Nashromáždili jsme pro vás dvacítku těch méně známých, ale i těch, které jste možná slyšeli od svých babiček či prababiček. Ale protože pověst je ústně tradovaná, může se stát, že se našim redaktorům nepodařilo zachytit všechny. Pokud tedy znáte pověst, o které si myslíte, že ji Slovácký deník nenašel, tak ji pošlete na e-mail jitka.machalkova@denik.cz nebo na adresu redakce. Pokud budete mít pravdu a my ji skutečně ve svých záznamech mít nebudeme, dostanete od redakce vyplacenou stokorunu a my vaši pověst zveřejníme.