Tatínek kolegyně Andrejky Nakládalové má chatu ve Vysokých Tatrách. Když loni v zimě vynášel odpadky, uviděl vedle popelnice chlapa v kožichu. „Jakpak to jde, sousede?“ zeptal se. Domnělý soused se otočil a byl to medvěd. Od té doby tam tatínek nejel.

Bývalá přítelkyně kolegy Čagánka byla ze Slovenska a když se učila česky, dělala to tak vehementně, že do všech možných slov cpala hlásku „ř“ v domnění, že tam patří. Jednou ale ztratila nervy a prohlásila rezolutně: „Přepáč, jedu zpátky do Třenčína.“ Pak se rozešli.

Seděl jsem s kamarádem v restauraci. „Co si dáte?“ zeptal se číšník. „Čaj,“ odpověděl kamarád. Vtom se obsluhující zastavil a po chvíli se tiše zeptal. „Teplý?“ Odpověď přišla okamžitě. „Ne, heterosexuál.“ Ať žije pohotovost.

Kamarádka napsala do jakéhosi úředního dokumentu spojení: „opčanský průkaz.“ Když jsem ji na chybu upozornil, ohradila se. „Mám to správně, chytrolíne. Jaká je zkratka? OP!“ Tomu říkám argument. Přeji všem týden plný radostí.

Josef Kubáník