Slovenští kolegové se ptali na ulici běžných občanů, zda by se mohli Maďaři na jejich území asimilovat. Jedna paní odpověděla nečekaně pohotově. „Asi by se milovat mohli. Třeba v telefonní budce, nebo v autě.“ U toho bych nechtěl být.
Měli jsme v divadle kontrolory. Nejvíc se asi podivili, když objevili faktury na speciální punčochy, které kolegyně používají v muzikálu Adéla ještě nevečeřela. Musejí se totiž objednávat v poněkud pikantním sexshopu v Praze. „A pak že v divadle není bordel,“ komentovala zjištění jedna z úřednic. Má pravdu.
Nečekanou situaci zažili v jedné televizi. Do studia přišel zahraniční host a ve chvíli, kdy měl v přímém přenosu dostat zařízení, ve kterém uslyší překladatelku, zjistilo se, že má pán v jednom uchu implantát a ve druhém své zařízení, které s tím televizním nešlo dohromady a pískalo. Nedalo se nic dělat, chlap se následujících deset minut jen usmíval a diváci dodnes nevědí, proč tam byl.
Jednu pražskou učitelku angličtiny oslovil student z Brodu, kterému hrozil vyhazov ze školy kvůli špatným výsledkům. Dotyčná mu slíbila, že jej všechno potřebné naučí, ale že si pak vyžádá odměnu v naturáliích. Jenom blbec by nepochopil, oč jí šlo. Student však blbec evidentně byl. Když zkoušku udělal, paní na pražské sídliště dopravil mrtvého divočáka. Myslím, že baba objíždí Prahu s gulášem ještě teď. Přeji všem úspěšný týden.
Josef Kubáník
