Je to fáma. Metodějův hrob nalezen není, tvrdí Galuška

Místo posledního odpočinku soluňského učence je jedním z „černých bodů“ cyrilometodějské historie. Archeologové touží nalézt konečně jeho hrob, nadšenci se přou, kde vlastně odpočívá, starostové by se rádi pyšnili tím, že právě v jejich městě je velikán pochován. „Stále platí to, že jsou dvě favorizovaná místa, kde je Metoděj pohřben. Je to Uherské Hradiště – Sady a Mikulčice takzvaný třetí kostel. Ve vykopávkách, o kterých mluvíte, se nenašlo vůbec nic, co by na této tezi něco měnilo,“ upřesnil Galuška.

A co se v Mikulčicích tedy vlastně našlo? „V prostoru velkomoravské baziliky bylo několik artefaktů, které je nutné dále zkoumat,“ řekl vedoucí výzkumu Lumír Poláček.

Bazilika měřila na délku pětatřicet a na šířku jedenáct metrů. Při prvotním výzkumu v 50. letech v ní byly nalezeny i hroby, v nichž byli patrně pochováni členové vládnoucího rodu Mojmírovců. Z nich byly už před léty vybrány kosterní pozůstatky stejně jako nalezené předměty. Nyní se v jednom našlo pásové kování z rakve.

Největší otazníky jsou spojené s údajným hrobem svatého Metoděje, známého pod označením „hrob 580“. Jeho ostatky byly podle některých legend krátce po pohřbu vyzvednuty a odvezeny na neznámé místo.

Výzkum z poloviny 20. století však potvrdil pouze to, že v hrobě 580 byl pohřben někdo z nejvyšší společenské vrstvy říše. „Ví se o tom, že je tam pohřbený nějaký velmož, ale období jeho smrti se s obdobím skonu svatého Metoděje neshoduje,“ tvrdí Galuška.

Poznatky k podobě mikulčické baziliky by chtěli archeologové zpracovat do dvou let, kdy se bude slavit 1150. výročí příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu. Zúčastnit by se jich měl i papež Benedikt XVI.

Revizní archeologický výzkum se v prostoru baziliky i ostatních mikulčických velkomoravským kostelů koná v souvislosti s obnovou tohoto areálu. Počítá se s tím, že základy staveb budou vyzděny až do výšky půl metru, aby si návštěvníci mohli udělat lepší představu o všech objektech.

V budoucnosti by se Valy mohly stát památkou zapsanou na světovém seznamu UNESCO.

Martin Nevyjel, ČTK