Jak již název seskupení napovídá, v jeho čele stojí třicetiletý trumpetista a hudební pedagog Jan Přibil, kterého mohlo uherskohradišťské publikum také vidět při posledním koncertu abonentní řady 2008/2009. Tehdy Přibil zaskočil za kubánského trumpetistu Lazaro Cruze.

Co vás přivedlo právě k jazzu?
O jazz jsem se začal zajímat už jako student na gymnáziu v mém rodišti Trutnově. Na místní ZUŠ jsem pod vedením pana učitele Haase „propadl“ improvizaci a svobodě uměleckého vyjádření, které jazzová hudba umožňuje. Objevil jsem taktéž hudbu Milese Davise, která mě nadlouho ovlivnila a zůstává i nadále mým hlavním inspiračním zdrojem. Po maturitě na gymnáziu jsem logicky šel studovat hru na trubku na jazzově orientovanou pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka. V Praze jsem se poté zapojil do koncertního jazzového dění. Jazzovou trubku jsem také rok studoval na Hudební akademii v polských Katovicích. Tato zkušenost mě přivedla k polskému jazzu a k hudbě významného polského jazzmana Tomasze Stańka, z jehož hudby čerpám i v mém kvintetu.

Uherskohradišťské publikum vás mohlo vidět při posledním koncertu minulé řady coby záskok. Nyní budete zahajovat. Považujete to za výhodu, či naopak?
Rozhodně jsem rád, že jsem již v Redutě vystoupil. Výhodu vidím v tom, že jsem si vyzkoušel akustické vlastnosti vašeho hudebního sálu. Je tam příjemné echo, které se ideálně hodí pro hudbu mého kvinteta. Kromě toho mě též Reduta zaujala svou specifickou, pro komorní hudbu vděčnou atmosférou.

Redutu i zdejší publikum znáte. Jak se vám tady hrálo a dá se zdejší prostředí a publikum srovnat s jinými?
Potěšilo mě, že na poslední koncert přišlo tolik lidí (více než 100 posluchačů, pozn. autora). Taková návštěvnost na jazz či vážnou hudbu je v dnešní uspěchané době vzácná. Početným a „disciplinovaným“ publikem v Uherském Hradišti jsem byl proto příjemně překvapen. Každý koncert vnímám jako niternou duchovní zkušenost a mám vždy radost, když se daří přenos energie z pódia do publika a naopak. To v Redutě, myslím, fungovalo dobře.

Jak byste charakterizoval tvorbu seskupení Jan Přibil Quintet?
Prvotním impulsem pro naši hudbu byl polský jazz. Konkrétně tvorba Tomasze Stańka a Krzysztofa Komedy. Skladby těchto význačných polských muzikantů jsem delší čas naposlouchával a studoval. Sestavil jsem kapelu z mladých talentovaných muzikantů, o kterých jsem si myslel, že jim tento koncept bude sedět. Už na první zkoušce se ukázalo, ze mezi námi něco jiskří. V hudbě bylo cítit poselství, od prvních tónů byla zřetelná komorní atmosféra. Začali jsme hrát ty polské skladby a upravili si je pro naše potřeby. To byl ten výchozí moment. Postupem času každý člen přinesl svou skladbu a výrazově i stylisticky jsme navázali na tu prvotní atmosféru. Za důležité aspekty v naší hudbě považuji tyto elementy: dynamika, prostor, ticho, barva, empatie, svoboda, emoce.

Jaké je aktuální složení skupiny?
V kapele nedávno došlo k jedné změně. Na postu saxofonisty bude zaskakovat celý následující rok talentovaný Luboš Soukup. Původní saxofonista Radek Zapadlo odjel totiž na rok do Austrálie. Zbytek sestavy je původní. Na klavír hraje Vít Křišťan. Na kontrabas Rastislav Uhrík a na bicí Kamil Slezák. Tři členové (Křišťan, Soukup, Uhrík) studují na Hudební akademii v Katovicích. Všichni jsou už ale „otřískaní“ profesionálové. Uhrík například hrává s kapelou Lenky Dusilové či s Vertigem, Slezák se Zuzanou Lapčíkovou.

Zejména u jazzových hudebníků je běžné, že současně působí v různých kapelách. V jakých nyní hrajete vy?
Hrávám například v brněnské jazzové kapele Bluffnote, dále v olomoucko-plzeňsko-brněnské formaci Off Side Story (autorský jazzrockový chanson). Dále jsem členem několika big bandů (Big Ostrava Band, Big Band ZUŠ IK). Spolupracuji taktéž s brněnským kytaristou Ivanem Manolovem.

Kam ještě kromě Uherského Hradiště míříte?
Do Uherského Hradiště přijedeme z Prahy, kde zahajujeme naše podzimní turné. Po koncertě u vás jedeme na sever, konkrétně do Českého Těšína a Frýdku- Místku. Dále máme koncerty v Brně a Olomouci.

Prozradíte, zda nyní připravujete nějaký nový projekt?
Chtěl bych více skládat pro své kvinteto i pro další sestavy. To mně jistě zabere hodně práce. Kromě toho jsem i dost pedagogicky vytížený. Nově bych měl učit předmět „Dějiny jazzu“ na brněnské JAMU. Ale živá hudba je pro mě stále to nejdůležitější. Když se naskytne vhodný impuls a objeví se zajímaví muzikanti, tak jsem dosti otevřený novým projektům.

Milan Zámečník