Bodejť by pomyslel, když chce dotěru obratem sprovodit ze světa. A když si vás vyhlédne komár? Pokud bodne a začne lačně sát, pak vás navštívila komářice, jak by se dala nazvat komáří samička. Ta je na krev. Ovád, velký muší chlap, ten se raději uvelebí na dobytku. Tam se mu bezpečněji a líp nasává…
Se samci a samicemi je to vůbec zajímavé. U drobného hmyzu obvykle nerozlišujeme pohlaví, přirozený rod, a proto zpravidla neexistují ani rodové dvojice v jejich pojmenování. Blecha nemá za partnera nějakého blechana či blecháče, veš vešáka, natož všiváka. A že by si třeba motýl začal něco s motýlicí? To by musel být jó úchyl, protože motýlice je vážka, zcela jiný živočišný druh než motýl. Koneckonců ani had jistě netouží po hadici. Co by si tak asi počal s pružnou trubicí třeba na stříkání zahrádky…
Není bez zajímavosti, že čeština přiřkla obecně hadovi rod mužský, kdežto naší jedovaté zmiji i neškodné užovce rod ženský. A protože nejen naši, ale i cizokrajní hadí samci bývají od hadích samic k nerozeznání, nemáme zmijáka, užovce, kobráka, mambíka, krajťáka, chřestýšici ani hroznýšku. A slyšel snad někdo, že pohlavním protějškem plameňáka je plamenice a třeba zebry zebr, zebran či zebrák?
Ale ani u lidí leckdy nerozlišujeme přirozený rod. Potomek je syn, potomek je i dcera. Není to potomkyně. Ani k sirotkovi nemáme sirotkyni. No a nemluva? Muž je nemluva, žena je nemluva (ta ovšem jen výjimečně). Když se ale člověk dočte, že přibývá metrosexuálů a že vlivem chemizace dochází k feminizaci samčího pohlaví u ryb, plazů a savců, včetně člověka, kdo ví, jak dlouhý život mají maskulina a maskulinita před sebou…
Miloš Vsetínský
