U některých profesí není nutné mít sídlo v centru města. Ale kancelář někde na předměstí může mít pro zákazníky výhodu v možnosti snadného parkování. Postup by měl být následující.
Okopírujete si výkres stavební dokumentace, kde je půdorys místnosti použité jako kancelář. Ze stavební dokumentace zjistíte celkovou podlahovou plochu domu a podlahovou plochu kanceláře. Takto stanovíte procento podlahové plochy domu, které připadá na kancelář.
Tímto procentem poté násobíte výdaje na provoz a údržbu domu jako například plyn, elektřina, voda, opravy budovy, a tak dále.
Pokud kancelář má vlastní elektroměr či plynoměr, použijete samozřejmě jako daňově uznatelný nekrácený výdaj týkající se evidentně jen kanceláře. Do uznatelných výdajů pak patří přirozeně i vybavení kanceláře nábytkem, koberec a podobně. Potud by vše bylo jasné a i z hlediska správce daně akceptovatelné. Problém ale může nastat, když podnikatel trpí občasnou ztrátou paměti. Tato zdravotní komplikace se projevuje tím, že zapomíná, kolik křesel, sedacích souprav a koberců si už do kanceláře koupil. Nikdo by samozřejmě neměl zpochybňovat právo podnikatele zařídit si kancelář tak, aby jej dostatečně reprezentovala.
Takže u úspěšného podnikatele by problémem neměla být ani finská kožená sedací souprava za 100.000,- Kč. Něco jiného ovšem je, když si takovou soupravu kupuje každé dva roky s tím, že starou vždy vyřadí.
Co zajímá vás, čtěte na www.nizke–dane.cz
Lubomír Kuchař
