Družiny maskovaných dětí či dospělých bývaly početnější a nadílka skromnější. V současnosti jde spíše o záležitost dětí a stále častěji se odehrává pouze v rodinném kruhu.
„Současná mikulášská nadílka je úplně jiná oproti dřívějšku. My když jsme chodívali jako výrostci, v družině se nás sešlo třeba i dvanáct. Kromě Mikuláše, anděla a čertů do ní patřily ještě další dvě postavy, a to židák a smrt. Strašívali jsme kdekoho. Kdo se namanul, toho jsme povláčili. Jak se potkaly dvě skupiny Mikulášů, vždycky se pobily. To jsme potom byli samá modřina. A když jsme došli k někomu do baráku, udělali jsme jim tam pořádný rachot,“ popisuje podobu dřívější mikulášské nadílky ve Vápenicích starosta obce Josef Kubáník.
Majetnější rodiny přichystaly nadílky pořádné
Skupinka maskovaných dětí tenkrát nepáchala jen zlo, ale také obdarovávala. Bonbony sice Mikuláš neměl, zato sušeného ovoce – jablek, hrušek nebo trnek – bylo pro každé hodné dítě dost. „Bylo to pěkné,“ zamáčkne slzu starosta.
Poněkud jiný ráz než ve Vápenicích měla v minulosti mikulášská nadílka ve Strání-Květné. Rodiče nosili z domu do školy punčochy s drobnými sladkostmi, které tam jejich dětem předávali učitelé. Majetnější rodiny svým dětem nachystaly nadílky pořádné, ale jiné děti nedostaly třeba nic. „Na jednu takovou nadílku si pamatuju obzvlášť. Paní učitelka při rozdělování punčoch zahlásila – Popelka Stanislav! A já hned vyběhl, popadl punčochu a měl jsem radost. Ale pak se doma ukázalo, že není moje, že patří bratranci, který se jmenuje úplně stejně. Už jsem si ji ale nenechal vzít,“ líčí vzpomínky na dětství folklorista Stanislav Popelka ze Strání, který si při letošním Mikuláši podle svých slov připadal, jako by se vrátil o šedesát roků nazpět.
„Tolik pěkných Mikulášů a andělů letos chodilo, stejně jako dřív,“ zdůrazňuje Popelka. Že se s postupem času mikulášská obchůzka přece jen změnila, potvrzuje etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti Ludmila Tarcalová.
„Dnes je to záležitost takřka výhradně dětí. Dá se říct, že děti obdarovávají děti, a to drobnými čokoládami či sladkostmi. Družina chodí spíše po menších skupinkách. Dříve to měli pod patronací dospělí a bývalo jich ve skupině podstatně víc,“ konstatuje Tarcalová, podle níž je Mikuláš v poslední době také spíše jakousi rodinnou záležitostí. „Maminky si mnohdy nepřejí, aby svatí s pekelníky do jejich rodiny přišli, a připravují jim nadílku samy,“ podotýká nynější trend etnografka.
