Jen pro zajímavost, muzika zde hrála ve složení J. V. Staněk, J. Čech, J. Vrzala, K. Piškytl, L. Svatoš, P. Hrobař, J. Vančura, J. Hübler, Zd. Ondrášek a Sv. Bimka, což byl základ kapely pro šedesátá léta. Zpívali Věra Domincová, manželé Andrlovi a k nim později přibyla Vlasta Grycová. Měnil se pohled na jevištní interpretaci folklorního materiálu. Nešlo již o roubování „nového“ obsahu na „staré“ formy, ale spíš o umělecky působivou interpretaci kulturního dědictví a s tím související intenzivnější hledání původního (autentického) materiálu pro tvorbu nových pásem, ať už ryze tanečních, nebo s dalšími scénickými prvky, včetně divadelních a výtvarných. V mnoha obcích na Dolňácku a Pomezí byl tak v rámci sběrů zachycen (a zachráněn) u pamětníků vzácný materiál, který byl využíván při přípravě nových čísel.

Na podzim roku 1968 připravil Hradišťan program „Neztratil sa dukát na hradišťských lúkách“ (ten byl později napaden z ideologických pozic) a ve Strážnici o rok později se soubor zaskvěl pořadem „Zvony, zvoňte, hudci, hrajte“. Ale to již pomalu začal působit normalizační tlak, zejména když někteří členové souboru (Staněk, Vančura, Horký a další) své názory na okupaci neskrývali a později jim byla činnost v souboru stranickými orgány zakázána. Navíc v březnu roku 1970 zemřel cimbalista a umělecký vedoucí muziky Jaroslav Čech. Počátkem sedmdesátých let se stal vedoucím souboru klarinetista muziky (a ředitel Slováckého muzea) Svatopluk Bimka, vedení muziky převzal Petr Hrobař. Po určité stagnaci došlo ke generační výměně v taneční složce, přišli mladí tanečníci z Hradišťánku (aktivity dětského souboru sehrály v této době významnou roli) i noví vedoucí taneční složky (Jana Polášková, Radka Staňková, později Yvona Kraváčková a Ladislava Košíková).

Májovou premiéru připravil Hradišťan v roce 1974 a v plné síle se pak představil premiérou v roce 1978, která přinesla jak ověřená taneční a hudební čísla, tak nově pojaté číslo Co si vypravují zvony. To již na postu primáše muziky byl Jiří Pavlica, který se oficiálně postavil před muziku v roce 1975, kdy byla činnost Staňkovi a Vančurovi zakázána. K Věře Domincové a Antonínu Čevelovi přibyl jako sólista Stanislav Gabriel. Po delší době se Hradišťan dostal i do zahraničí – na oslavu Dne tisku v Rostocku v roce 1978. Koncem sedmdesátých let bylo vedení Hradišťanu kolektivní (Radka Staňková, Jana Polášková, Ladislava Košíková, Štěpánka Tománková, Petr Hrobař, Miloslav Maňásek, Jiří Pavlica, Antonín Košík), vedoucím souboru byl OV KSČ pověřen pracovník sekretariátu František Luňák. 28. února 1978, uštván fyzicky i psychicky, umírá po dlouhé nemoci Jaroslav V. Staněk, čímž se uzavírá jedna významná část historie Hradišťanu. (S použitím publikace Josefa Jančáře a Martiny Pavlicové „Lidová hudba a tanec na jevišti – čtyřicet let Hradišťanu“, Strážnice 1990.)

Miroslav Potyka

Čtěte také:

První část: Šedesát let souboru Hradišťan