Tomáš Šulaj: Nepřítel lidu se mě osobně dotýká

Na čí straně je pravda? Je lepší mlčet nebo promluvit? A vyplatí se obhajovat pravdu a bojovat proti lži? To je jen pár otázek, na které musí hlavní hrdina Tomáš Stockman v podání Tomáše Šulaje najít odpověď.

Tmáši, co vám proběhlo hlavou po přečtení hry?

Že bude pořádná fuška naučit se tolik textu a říct ho potom tak, aby mu diváci rozuměli, protože některé pasáže o morálce, právu a svobodě jsou hodně těžce napsané a musí se v nich hledat podstata a tu správně zinterpretovat.

O čem je příběh Nepřítele lidu právě pro vás?

Pro mě je příběh o hledání pravdy a o tom jak může být pravda zinterpretovaná několika různým způsoby. A dále o tom, jak masa a lid a dav dokáží překřičet morálku a pravdu a přimknou se k názoru toho, kdo umí ten svůj postoj hlasitěji vykřičet a tím je vlastně zmanipulovat. Je to velmi aktuální téma a v současné době se mě osobně hodně dotýká.

Ibsen v Nepříteli lidu kritizuje morálku, maloměšťáctví. Dá se v něm najít nějaká paralela k dnešku?

Ano, dá, myslím, že to, co napsal před sto lety, bylo, je a bude aktuální pořád. Lidi se dají velmi dobře zmanipulovat a jen málo kdo to prokoukne, že je manipulován, ať už záměrně nebo nevědomě. Myslím, že by si člověk měl uchovat racionální uvažování, bystrý úsudek a ne bezmyšlenkovitě papouškovat názory druhých.

Co bylo při studiu role nejtěžší?

Právě zmiňovaný text, který je někdy až politicky agitátorský a je potřeba v něm najít logickou podstatu a říct ho pak na jevišti tak, aby z něj byli patrné Ibsenovy myšlenky.

Bijete se i vy osobně za pravdu?

Ano biju a někdy je to velmi těžké. Naprosto Tomášovi Stockmanovi rozumím.

S režisérem Zdeňkem Duškem nespolupracujete poprvé. Jaký je režisér?

Spolupráce je víc než báječná. Je to režisér, který přesně ví, co chce, zbytečně nemluví a jeho připomínky jsou vždy věcné, logické, inspirující a já jako herec okamžitě pochopím, co se po mě chce a snažím se to splnit.

Diváci vás znají z rolí komických, muzikálových, i z postav dramatických. Která z hereckých poloh vás profesně láká víc? Nebo vás přitahuje právě ta rozmanitost?

Láká mě rozmanitost, v poslední době jsem obsazován spíše do rolí dramatických. Ale řekl bych, že mám rád postavy, které mají vývoj a které jsou něčím interesantní, které v sobě něco řeší. A může to být postava jak vážná tak komická, ale hlavně musí být patrné a opodstatněné její jevištní jednání. Nelíbí se mi samoúčelné se kopání do zadku (v komediích ) a ve vážných věcech, když je z herce cítit, že neví, co hraje.

Co byste chtěl, aby se divákům honilo hlavou poté, co budou odcházet z Nepřítele lidu?

Asi by si měli uvědomit, jak je jednoduché někoho odsoudit a někoho zmanipulovat.

Inspirováno skutečnou událostí

Drama o lázeňském lékaři, který zjistí, že voda v lázních je zkažená a má na zdraví pacientů špatný vliv, je inspirováno skutečnými událostmi. Ibsen se inspiroval tématem lázeňského maloměsta a zkušenostmi otce teplického rodáka Alfreda Meissnera. Ten mu vyprávěl příběh svého otce, lázeňského lékaře. Lékař Eduard Meissner zveřejnil informace o choleře, která se roku 1832 v Teplicích objevila. Události, které následovaly, ho málem stály život. Reakce místních byla bouřlivá, házeli po něm kameny. Důvod byl prostý - město opustila nejváženější a nejbohatší klientela. Meissnerovi – na rozdíl od Tomáše Stockmanna – byl osud příznivěji nakloněný. Po opuštění Teplic udělal kariéru v konkurenčních lázních, v Karlových Varech.

Autor: Josef Kajetán