Předchozí díl si můžete přečíst po rozkliknutí ZDE

Ale úplně k jinému tématu. Určitě také znáte ty situace, kdy vám někdo sdělí své jméno, a vy jej do minuty zapomenete. Já tím tedy trpím stoprocentně, v televizi na to ale naštěstí máme osvědčený fígl.

Denně člověk mluví se spoustou nových lidí, pamatovat si jejich jména a funce tak rozhodně není v lidských silách. Používáme tedy tu metodu, že si jména vyslýchaných nahráváme přímo na kameru. Je to metoda velmi šikovná a léty prověřená. Čas od času se ale i v jejím praktikování vyskytnou mouchy. Kameraman nezapne kameru včas, okolní hluk je natolik silný, že je jméno neidentifikovatelné, nebo se stane, že se na jméno zkrátka zapomeneme zeptat. Se jmény se tak vůbec dějou psí kusy. Občas dokonce někoho přejmenujeme. Samozřejmě neúmyslně, tak doufáme, že nám to diváci odpustí.

Stalo se mi to například u malého synka jednoho bývalého kolegy. U jeho jména jsem byla bytostně přesvědčena, že ho udržím. No, neudržela. Namísto Jakuba se objevil Ondra. Nebo naopak? Vidíte, dodnes nevím, jak to vlastně bylo správně. Někdy se taky stane, že danou osobu už v titulcích máme uloženu, ovšem s úplně jinou funkcí. Aktivní lidé, kteří zvládají spoustu činností najednou, nám zkrátka komplikují život. Jednou je to totiž ředitel soutěže, hned na to jde o majitele domu a vzápětí, abychom to neměli už vůbec jednoduché, je ten samý člověk při jiné příležitosti třeba dobrovolným hasičem.

Sama sice pocházím z vesnice, kde jsou všichni, kteří mají dvě oči, dvě ruce a nohy, zároveň fotbalisti, hasiči, myslivci, rybáři i zemědělci. Kumulované funce tedy dobře chápu, v širokém spektru aktivit se pak ale občas nějaký ten překlep objeví. Pokud se tedy i z vás samotných někdy stane namísto Jana Nováka pan Sovák, máte představu, co všechno tomu možná předcházelo.

Barbora Žáková