Velká část z nás je totiž závislá na kole. To samozřejmě v Uherském Hradišti, přezdívaném Slovácká Šanghai, není nic moc vyjímečného, i tak ale stojí za to se zmínit. Někteří z nás jsou tedy cyklisty z donucení, anebo tedy z čiré vypočítavosti. Mezi ty patřím já. Používám svou letitou Amandu (tak se totiž jmenuje mé luxusní modrobílé kolo) jako nutné zlo na rychlé přesuny do práce a zpět. Pěšky mi to totiž trvá víc jak půl hodiny, a to už je zbytečně moc. Kolega kameraman je na tom, myslím, dost podobně. Ten zase brázdí cyklotrasy na neméně letitém Fantomovi.
Před dveřmi redakce se tak setkává Amanda s Fantomem. Tyto vznešené názvy
ale skrývají prabídné cykloexempláře. Amandě například neustále ustřeluje blatník. Drží prakticky jen na jediném šroubku na pravé straně zadního kola. Nemusím tak používat zvonek, mlátí to totiž tak strašně, že lidé do vzdálenosti dvaceti metrů zděšeně uskakují.
Fantom zřejmě tímto neduhem netrpí, ani on ale není pro případné poberty příliš lákavým soustem. Kromě nás cyklozoufalců ale máme v redakci i takové, kteří si jízdu na kole vyloženě užívají a o své miláčky poctivě pečují. Jak vypadá moc hezké kolo kolegyně vás raději informovat nebudu, aby se jí náhodou neztratilo (ne, že bych vás, naše diváky, podezírala), můžu ale prozradit, že i kolega Mirek podlehl této vášni. Jednou se dokonce jeho kolo dostalo do válečné vřavy. Přijel za námi totiž na akci, kde probíhala rekonstrukce bitvy napoleonské armády.
Nic netuše, odstavil svého jednostopého kamaráda za bránu. Z ničeho nic se ale vojáci rozprchli do okolí a co nevidět začali se zuřivou obranou právě v místech, kde stálo kolegovo kolo. Scéna tak, pravda, poněkud ztratila na autentičnosti, ale Mirkovo kolo sehrálo v reportáži čestnou roli. Kdo by to čekal? Napoleon a 32 převodů!
Autor: Barbora Žáková
