Na úvod chci vysvětlit, že i když název Světlovánek evokuje malinké tanečníky, v našem případě to není tak úplně pravda. Náš soubor má totiž tři složky – dvě dětské a jednu dospělou. A právě my dospělí tanečníci z Bojkovic jsme se spolu s naší cimbálovkou Bojkovjan vydali na další několikadenní zájezd.

Každý rok vyrážíme na festivaly i do zahraničí a letos naše cesta směřovala do Polska. Žádná exotická destinace, ale přesto to byl jeden z nejlepších festivalů, na kterém jsme byli.

Výprava našeho souboru začínala už v úterý, my opozdilci jsme se k nim připojili ve čtvrtek odpoledne a v pátek večer. Festival se konal v polském městečku Myslenice, nedaleko od Krakova. Nevýhoda spočívala v tom, že se hlavní program odehrával až 
o víkendu, takže do našeho příjezdu si tanečníci, muzikanti i vedoucí užívali více volných aktivit než vystoupení – udělali si procházku po Krakově, užili si tobogany 
v aquaparku, stačili se spřátelit s našimi průvodci festivalem i s lidmi z dalších souborů, oslavili několikatery narozeniny – a po našem příjezdu začala ta oficiální část plná vystoupení, průvodů a doprovodných akcí.

Mezinárodního folklorní setkání Małopolska se účastnilo deset souborů z různých krajů a zemí. A protože jsme všichni byli ubytovaní v jednom internátě, měli jsme možnost se spřátelit třeba 
s Tchajwanci, Kolumbijci, Mexičany nebo Gruzínci.

Po večerech jsme se ve společenské místnosti navzájem učili své tance, a tak jsme si vyzkoušeli třeba kroucení boky v rytmu kolumbijského tance garabato. Stejně ale nakonec zvítězila naše slovanská krev a nejlepšími přáteli se nám na tomto festivalu stali polští tanečníci, kteří pomáhali s pořádáním celé akce. Bylo poznat, že do organizace se pustili nadšení mladí lidé, celý festival působil živě a temperamentně.

V sobotu každý soubor připravil na ochutnávku něco ze svých jídel – Mexičané měli na svém stole maso přelité čokoládovou chilli omáčkou, Tchajwanci nabízeli vajíčka vařená v čaji, Rumuni zelné závitky. My jsme se rozhodli pro pořádný jablečný závin a udělali jsme dobře, jak se ukázalo.

Tři naši tanečníci pekli od rána v internátní kuchyňce a po deseti minutách od zahájení ochutnávky na našem stole zůstal jen lehký cukrový poprašek, připomínající, že jsme opravdu připravili něco 
k jídlu. Na festivale se konalo také vyhlášení Miss a Mister folkloru. Hlasovalo se přes internet už týden před akcí. Každý soubor vyslal své kandidáty, samozřejmě i my. Jak jsme dopadli? Na festival jsme přijeli jako obyčejná „grupa folklorystyczna", zpátky jsme se vraceli s II. folklorní vicemiss a I. vicemistrem.

A také se spoustou zážitků, jaké se dají zažít jen s dobrou partou, a s novými přáteli, kteří už při loučení přislíbili, že přijedou za námi do Bojkovic. Jen tak na návštěvu – a také na náš červnový Světlovský bál. Atmosféru dělají lidi, takže děkujeme, Poláci, bylo to bardzo dobre!

Autor: Karolína Peřestá