Dětství prožil se svými sourozenci zde na Velehradě, kde také vychodil obecnou školu a tři třídy měšťanky. Od dětství sportoval a hrával hlavně kopanou. V roce 1932 byl přijat ke studiu na státní škole tkalcovské a krejčovské v Prostějově a po jejím ukončení pracoval u firmy Baťa, kde se podílel na výrobě výstroje pro oblékání baťových mladých mužů. Po „Mnichovské zradě" a následné okupaci se zapojil do polovojenské organizace „Obrana národa" pod velením pplk. Vladimíra Štěrby na uherskohradišťsku . Před zatčením uprchl přes Slovensko do Maďarska, kde byl zadržen a čtyři měsíce vězněn v pověstné budapešťské věznici Tolonczházu. Při transportu zpět na slovensko utekl maďarským četníkům a podařilo se mu přes shromaždiště v ulici Fee utca dostat do Jugoslávie a pak přes Subotnici do Bělehradu a pak přes Řecko, Turecko a Sýrii do Libanonského Bejrútu. Tam byl podroben prvnímu odvodu jako čs.voják do francouzské armády a lodí Mariette Pacha přepraven do Marseille a odtud do čs.vojenského střediska v Agde. Po urychleném výcviku byl zařazen na frontu k obraně úseku na řece Marně.proti nacistickým vojskům.. Boje to byly převážně ústupové na rozpadající se francouzské frontě. Po uzavření příměří a následné kapitulaci Francie 22.června 1940, se Vladimíru Maděrovi podařilo přejet vlakem přes Toulouse do Narbonne a pak do přístavu Séte, kde byli naloděni na neutrální egyptskou uhelnou loď Rod el Farag a zařazeni do velkého konvoje, a přes Gibraltar se doplavili do západoanglického přístavu Livepool a odtud do stanového tábora v parku panství Cholmondeley nedaleko Chesteru. Po reorganizaci čs.armády byl Vladimír Maděra vybrán do výcviku pro zvláštní operace a převelen pod správu II. odboru MO. Po absolvování většiny specielních kurzů konspirativních, zpravodajských, sabotážních a útočného boje ve specielních střediscích řízených Výborem pro zvláštní operace a britskou SIS se při druhém seskoku na letišti Ringway u Manchestru těžce zranil a po vyléčení byl přeřazen k týlové sekci zvláštní skupiny D II. tj. zpravodajského odboru při MO naší ex, vlády v Londýně. Podílel se na vybavování a vystrojování téměř všech paradesantních skupin vysazených do protektorátu. Zažil také úporné bombardování Londýna a časté přesuny štábu. V 1944 po dohodách uzavřených mezi čs.ex.vládou v Londýně a moskevským vedením se skupina zpravodajců ke které byl přidělen přesunula přes Středozemní a Černé moře do Sevastopolu. Tam byli přiřazeni k diplomatickému vlaku a přes Rumunsko a Zakarpatskou Ukrajinu se dopravili do již osvobozených Košic. Po vyhlášení Košického vládního programu se dopravili přes Maďarsko do Prahy. V Praze byl Vladimír Maděra přidělen k likvidační skupině výsadků, která se zabývala shromažďováním materiálů o její válečné činnosti, měla zajistit budovy hlavního štábu a bývalého MNO a také německého 4. oddělení v Pečkově paláci, kde mělo gestapo archív a cenné protiparašutistické materiály. Dalším úkolem bylo zjišťování údajů o padlých parašutistech o jejich kontaktech o přeživších i padlých spolupracovnících.

Po válce neměl Vladimír Maděra v úmyslu zůstat v armádě, hodlal pokračovat ve svém povolání u firmy Baťa. Když však byl v roce 1947 generál Paleček, bývalý velitel čs. parašutistů v Anglii pověřen vybudováním výsadkového vojska, tehdy mjr.Vladimíra Maděru znovu do armády povolal. Výsadkové vojsko se nakonec podařilo vybudovat v dislokacích Stráž pod Ralskem, Hradčany u Mimoně, Zákupy a Boreček, v okr. Česká Lípa.Výsadkové vojsko bylo budováno podle zkušeností výsadkářů působících v Anglii. Vladimír Maděra je dokonce autorem a konstruktérem prvního čs.padáku VJ1 (druhý padák VJ2), mu již sovětští poradci neschválii. V letech 1949-1951 prosakovaly informace od kontaktů z 5. oddělení MNO, že probíhají tajná jednání o vyřazení západních parašutistů z armády a jejich likvidaci. V roce 1951 byl tehdy major Vladimír Maděra zatčen a vazebně vězněn v Praze na Loretě. 12.8.1953 byl odsouzen nechvalně známým soudcem pplk. JUDr. Karlem Vašem údajně za spiknutí a neoznámení trestného činu na dva roky těžkého žaláře a byla mu odebrána vojenská hodnost a všechna čs. vyznamenání. Svůj nezákonně udělený trest si fakticky odseděl ve vazbě.

Po mnoha odvoláních mu byl rozsudek 24.9.1957 zrušen z důvodů, že nebylo prokázáno spáchání trestného činu. Po propuštění uvažoval o možnosti opustit republiku, ale byl nepřetržitě pod kontrolou STB. Nikde nemohl sehnat práci a tak nestoupil v Ostravě do dolů, kde pracoval v podzemí 15 let. V 55 letech měl podle zákona nárok na starobní důchod, který po ukončení práce v dolech nedostal a přežíval bez důchodu a bez práce. Důchod mu nebyl přiznán z důvodů, že údajně nebylo prokázáno, že byl zahraniční voják. Bezvýsledně podával jedno odvolání za druhým, až teprve po oznámení k mezinárodnímu soudu mu byla výše důchodu vyměřena. Mezitím pracoval jako pomocný dělník u tehdejšího MNV Velehrad a byl neustále persekuován. Své plné rehabilitace se Vladimír Maděra dočkal až v roce 1990, kdy mu byla rozkazem tehdejšího ministra národní obrany gen. Miroslava Vacka vrácena všechna vyznamenání a byl povýšen do hodnosti plukovníka. Zároveň mu byla rozkazem 0265 ze dne 18.června 1990 udělena medaile Za zásluhy o ČSLA-I.stupně. Stal se předsedou OV ČSBS v Uh.Hradišti, předsedou pobočky čs.obce legionářské a čestným členem výsadkových veteránů Zlín. Zasloužil se o zvelebení památníku ve Vápenicích v obci Salaš, o vybudování památníku občanů z Jankovic a okolí, umučených ve Vídni v souvislosti s parašutisty Ludvíkem Cupalem z operace TIN (ukrývajícím se v cihelně na Velehradě) a Vojtěchem Lukaštíkem ukrytém u rodiny Remešových v Jankovicích. Uskutečnil mnoho pietních akcí a proslovů při odhalení pamětních desek svých bývalých druhů v boji z Anglie, kterým se po roce 1990 dostalo uctění památky třeba i in memoriam. Plk. Vladimír Maděra byl po druhé ženatý, S prvního manželství ve Velké Británii měl dvě dcery. Z druhého pak tři syny.

Hodnosti a vyznamenání plk. Vladimíra Maděry

Po pádu Francie 22.června 1940 byl povýšen do hodnosti četaře, později obdržel hodnost rotmistra, protože neměl školu pro důstojníky v záloze, kterou si dodělával dodatečně. Před návratem do ČSR se stal nadporučíkem a v době budování výsadkového vojska byl povýšen na kapitána. Když opouštěl armádu byl majorem. Kdyby jme měli spočítat všechna vyznamenání tak jich bylo 48. Již ve Francii získal čs.válečný kříž 1939, Československou vojenskou pamětní medaili se štítkem F-VB, Československou vojenskou pamětní medaili Za chrabrost, Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně. V květnu 1995 obdržel vysoké státní vyznamenání za věrnost. Vlastní také několik vyznamenání od Klubu výsadkových veteránů Zlín a je čestným předsedou okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Uh.Hradišti.

Plukovník Vladimír Maděra, který zemřel v sobotu 12. ledna, byl člověkem pevného morálního kreditu. Přestože byl minulým režimem vězněn a perzekuován, zachoval si vždy čest a vojenskou hrdost. Také proto mu patří obdiv a úcta. Jeho pohřeb se bude konat ve velehradské bazilice v sobotu 19. ledna od 14 hodin. Čest jeho památce.

Autor: Jan Štokman OV ČSBS Uh. Hradiště