Je až k nevíře, jak tato droboučká, usměvavá a na svůj věk zdravá žena vnímá dění kolem sebe. K její magické stovce jí v sobotu přišlo do kulturního domu v Jankovicích povinšovat početné rodinné příbuzenstvo a řada dalších gratulantů. Byl mezi nimi starosta obce František Šimek a dětský foklorní soubor Lipečka, který jubilantce přinesl kytici uvitou z písniček, tanečků a říkadel.

Jubilantka pochází z pěti dětí. Se svým manželem, který ji zemřel před jednatřiceti lety, ale vzpomínky na něj jsou pořád velmi živé, vychovali syny Jaroslava, Josefa, Miloslava, Jana a dceru Marii. „Od svých dětí se dnes těším z jedenácti vnuků, patnácti pravnuků a pěti prapravnuků. Hlavně, že jsou všichni spokojení a dobře se jim daří,“ pochvaluje si jubilantka.

Vyprávění o životě babičky Šustrové se poslouchalo jako příběh z dob velmi dávných. „Můj život nebyl vůbec lehký. Už jako dítě jsem musela pomáhat soukromě hospodařícím rodičům doma i na poli. Peněz tenkrát nebylo nazbyt a já musela často chodit do školy bosa. Nejen na jaře, na podzim, ale i v zimě. Naštěstí jsme bydleli blízko školy,“ svěřuje se jubilantka. Zavzpomínala také na to, jak třicet let pracovala v rostlinné výrobě zemědělského družstva. „Na jednotku, respektive na den, jsme měli zpočátku pět korun. Manžel chodil v zimním období kácet stromy do lesů kolem Jankovic,“ vzpomíná oslavenkyně a dodává. „Jsem hrdá na to, že můj muž byl dlouholetým kapelníkem jankovické dechovky a varhaníkem v našem kostele. V jeho muzikantských šlépějích se vydal náš nejstarší syn Jaroslav (78),“ svěřuje se oslavenkyně a přemítá o tom, jak se změnil život a lidé s ním.

Ačkoliv byla z významného životního jubilea trošku rozrušená, s úsměvem podotýká, že k magické stovce se svým věkem přiblížil pětadevadesáti lety její tatínek a čtyřiadevadesáti lety její sestra. „Mým andělem strážným je nejstarší syn, sedmaosmdesátiletý Jaroslav, který ač bydlí v Přerově, hodně času stráví se mnou a stále mě kontroluje,“ říká s šibalským úsměvem pamětnice, která se navzdory svému věku těší dobrému zdraví. „Přesto, že jsem několikrát spadla z půdy, byla a jsem dodnes zdravá. Jen ty nohy, oči a uši kdyby mně trochu lépe sloužily,“ svěřuje se babička Šustrová.

Co pokládá za největší životní štěstí? „Největší životní výhra je, když se mají lidé v rodině rádi. Se svým životem, který byl někdy těžký, ale i krásný, jsem spokojená,“ dušuje se jubilantka a zdůrazňuje, že pít se nemá.

„Také jsem nikdy nepila, ale stopečku domácí slivovice si někdy dám a hned ji zapiji čajem. Takové pití zdraví nemůže uškodit,“ říká s úsměvem babička Šustrová a podotýká, že jí chutná všechno, co jí k obědu uvaří v jankovické mateřince, nebo co jí uchystá její syn.

A jaký je její recept na dlouhověkost? „Žádný neznám,“ říká upřímně, „ale snažím se žádnému neubližovat, mít své děti, jejich potomky, ale i spoluobčany ráda,“ tvrdí jubilantka. „Radost mám z toho, že jsem ke svým stým narozeninám dostala od České správy sociálního zabezpečení rozhodnutí o zvýšení důchodu o 2 000 korun, ale také osobní dopis s blahopřáním od ministra práce a sociálních věcí,“ dodala nejstarší občanka Jankovic na Slovácku.